Kagemuša

Jakože kostýmní předehra k Ranu, v jejímž vytáhlém stínu se samotný Ran zcela utopil. Kagemusha svého následovníka převyšuje ve všech myslitelných rovinách: tempem vyprávění (a to je delší!), vizuální bombastičností, příběhem, hereckými výkony i nápaditostí (sen). Je to epochální historický výlet, výtvarně i stylisticky fascinující cesta do hlubin duše, a to s příchutí, možná již tradiční, ale stále milované, tragédie shakespearovského rozpětí. A kdo chce, může se nechat pohltit i silně protiválečným poselstvím, které se sice táhne Kurosawovou tvorbou jako korálovec, ale zde nabývá mnohem naléhavějšího rázu. K absolutnímu štěstí mi chyběl pouze bájeslovný Toshirô Mifune, ale Kurosawa mu vypočítavě (a snad i z nostalgie) našel obstojného hereckého dubléra. Smutným faktem zůstává, že sic je Tatsuya Nakadai více než uspokojivou náhradou, nikdy se nedokáže plně oprostit upomínky na svůj nepřekonatelný předobraz: Mifune přebývá v jeho akcentu, v jeho gestech, v jeho mimice. Příznačně to z něj činí dvojnásobně tragickou postavu. Leč, takový už je úděl herecký... (28.10.2008)

,,…ZLODĚJ A PALIČÁK. NIKDO NEMÁ ANI TUŠENÍ, JAK JE PODOBNEJ NAŠEMU PÁNOVI“..... /// Cože? Kníže Šingen je mrtvej?? COŽE?? Prej jo, všichni o tom povídají (každýmu)....po 20ti minutách aspoň nějaká změna. ,,Byl to skutečný hrdina!“... Asi jo, když to říká ten chlápek v zástěře a se žlutýma korálema. ,,JAK JE TO MOŽNÉ? PŘED TÍM UMÍRAL A TEĎ JE ZDRAVÍ!“ A zvědové ví hovno! Chlapi řeší svoje rodový problémy – (tedy melou, vysvětlují proč by to měl jít dělat), on zas řeší, jak ,,potlačit sám sebe a bejt někdo jinej“ – naštěstí ho čeká setkání s konkubínama. (Konečně snad bude vzrůšo!!! ??? co myslíte??? Povídají si!)….. KACUJORI VYRAZIL DO BITVY…..,,neřekl bych že to dokáže!!“ Já na to nemám názor – a chce se mi spát….. Kagemuša není ukecanej, ale upovídanej film o japonský záhadě hlavolamu na osm v plný kostýmní palbě a provedení, že TENKRÁT museli v Hollywoodu slintat. DAVY POCHODUJÍCÍHO KOMPARSU A NÁDHERNÁ KOSTÝMNÍ PODÍVANÁ v závěrečný řeži i s tím lidsky nepochopitelným, ale japonsky přirozeným (a historicky doloženým) finále. Historická uspávačka, která právem patří do zlatého fondu kinematografii, ale..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem z rodu Takeda. 2.) Mám podezření, že Vašek má dvojníka a nevím jak na to. 3.) Po večerech čtu ,,sútry“. (Pozor! Příznivci kámasútry mohou být zklamáni!!) 4.) Kvalita filmu se pozná podle počtu pomalu umírajících koní. 5.) Thx za titulky ,, ygdrassil“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.07.2011)

S Kagemušou definitivně vzala za své moje někdejší proklatě zjednodušená představa, že Kurosawa v začátcích kariéry pevně vězel v japonských kořenech a pak se postupně „pozápadňoval“ – tady si za americké peníze natočil jeden ze svých nejjaponštějších filmů, silně odkazující na historii, tradice, divadlo nó/kabuki etc., což sice působí trochu nepřístupným, ale zároveň v té důslednosti, ukázněné práci s barvami apod. povznášejícím, harmonickým dojmem. Na rozdíl od pozdějšího a za mě přeceňovaného Ranu se Kagemuša mezi pompézně inscenovanými bitevními scénami, osudy národů a vladařskými eskapádami dotýká i komornějších témat, která mě osobně oslovují víc – třeba toho, co vlastně dělá z konkrétního člověka jedinečnou lidskou bytost. A moc mě potěšilo, jak málo je tu očekávatelných příběhových klišé – žádné „podceňovaný nýmand všechny překvapí, získá si všeobecný respekt, ale nakonec podlehne intrikám“, vždycky se v pravou chvíli ukročí stranou a do větší hloubky. Zralý, silný, mnohovrstevnatý kousek, i když už ne tak omračující a vlivný jako Kurosawovy největší „klasiky“. (01.12.2017)

Akira Kurosawa ma znova zabavil svojím trojhodinovým "eposom". Vo filme je obrovské množstvo symboliky a skrytá je aj vojenská taktika. Kurosawa nepotrebuje ukazovať nejaké veľké armádne súboje o to mu vôbec nejde. Na konci skôr ukazuje krutosť vojny. Je režisérom, ktorému nejde v prvom rade o to, aby zaujal akciou, ale skôr celkovým vyznením príbehu. Film udržuje človeka v napätí lebo ten čaká určitý zlom v chovaní panovníka. Lenže Kurosawa ako vždy nerobí nič tak ako by divák čakal a ide si vlastnou tŕnistou cestou. Tacuja Nakadai podal výborný výkon a jeho potenciál bol naplno využitý. Dĺžka filmu vôbec neprekáža skôr čím sa viac blížil koniec som chcel toho vidieť viac a viac. "Hora sa nikdy nemôže pohnúť". Odporúčam nad týmto filmom porozmýšlať. (26.05.2015)

Akiru Kurosawu si ctím ako pravdepodobne najlepšieho japonského režiséra všetkých čias, ktorý to opätovne dokazuje každým svojim ďalším filmom. Veľkolepý film o úpadku mocného šľachtického rodu v dobách, keď feudálnym Japonskom zmietali boje o trón aj jednotlivé provincie, a po smrti veľkého kniežaťa Šingena nastupuje na jeho miesto dokonalý dvojník, je jedným z najsilnejších historických príbehov vôbec. K úžasnému zážitku prispieva aj vynikajúca výprava, kostýmy a kulisy epochy - predsa len tu je Kurosawa doma. Do detailu ukázaný život a povinnosti kniežaťa, ktoré po ňom preberá dvojník, a nezabudnuteľný výkon Tacuja Nakadaia v hlavnej úlohe skutočného klenotu japonskej kinematografie, ktorý má len jedinú chybičku na kráse - čiernobielym Kurosawovým filmom sa jednoducho nevyrovná. I tak opäť skvostná epochálna freska a večný diamant. 100% (21.04.2014)