Kagemuša

Velmi prudce nudny Kurosawa. Ma to barvy a epicke ambice jako Kurosawuv pozdejsi Ran, ktery je ale mnohonasobne kvalitnejsi ve vsech ohledech. Kagemusha je az prilis protahly a oplyva naprosto nulovou porci zabavnosti. Konference upovidanych samruajskych lordu jsou nezajimave a podstatne delsi a castejsi, nez by mely. Bitevni sceny to vubec nezachranuji, naopak, namisto grandiozniho audio/vizualniho bonbonku, ktere byly k dispozici v Ran jsou zde pouze totalne nezazivne komparzisticke party, ktere nemaji sebemensi sanci divaka uspokojit. Akira je sice velky reziser tocici velke filmy, coz ale nemusi nemusi nutne znamenat, ze jsou take kvalitni. Tenhle tezce prehodnoceny Kurosawuv kousek je typickym prikladem. Mozna ani ty 2* si to nakonec nezaslouzi. 3/10 (25.06.2010)

Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film. (14.01.2006)

Akira Kurosawa ma znova zabavil svojím trojhodinovým "eposom". Vo filme je obrovské množstvo symboliky a skrytá je aj vojenská taktika. Kurosawa nepotrebuje ukazovať nejaké veľké armádne súboje o to mu vôbec nejde. Na konci skôr ukazuje krutosť vojny. Je režisérom, ktorému nejde v prvom rade o to, aby zaujal akciou, ale skôr celkovým vyznením príbehu. Film udržuje človeka v napätí lebo ten čaká určitý zlom v chovaní panovníka. Lenže Kurosawa ako vždy nerobí nič tak ako by divák čakal a ide si vlastnou tŕnistou cestou. Tacuja Nakadai podal výborný výkon a jeho potenciál bol naplno využitý. Dĺžka filmu vôbec neprekáža skôr čím sa viac blížil koniec som chcel toho vidieť viac a viac. "Hora sa nikdy nemôže pohnúť". Odporúčam nad týmto filmom porozmýšlať. (26.05.2015)

Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé). (23.01.2008)

Achjo, já už nevím, co psát, abych se neopakoval... Při nakoukávání Japonských historických samurai filmů asi v poslední době vyzobávám to nejlepší, co jen lze, nebo nevím... a nestačím se divit, je to krásný a cítím z filmu zase tu radost, poznávám něco novýho ( i když už jsem byl Kurosawou i jinými dříve políben ) a zažívám krásný filmový okamžiky, radost z filmu a hlavně emoce, prožitky a zamyšlení a to tyhle Japonský filmy prostě servírujou. Nevěděl jsem, o čem Kagemuša je, jen že má tři hodiny ( pro mě noproblemo - baví li mne to )... ale tohle. Já jsem se ani nemohl otočit zády, když jsem se šel vyčůrat nebo napít a šel ke klávesnici zmáčknout mezerník na stopku, musel jsem se stále dívat, co se ve filmu děje, nemohl jsem si nechat ujít ani pět vteřin, protože kdejaký pohled, neverbální interakce mezi hrdinama by mi unikla a já bych pak už nevěděl, prostě jsem od toho nemohl odtrhnout oči... za celých 180 minut, stačí ? Vizuálně nádherné, možná by někdo očekával více bitevních scén, ale o tom tenhle film vůbec není, vůbec.. je to nádhera, nechte se unášet.. vyprávěním, herci, hudbou.. finální pasáž je strašná, půl hodinu před koncem jsem si říkal, jak to spěje k hezkému konci, holt osud byl jiný a o tom tento film je, o osudu, a o osudu Šingena Takedy a jeho rodu, Tacuja Nakadai, píšu to počtvrtý, je zase jinej - nepoznal bych ho, to je herec, jeden z nejlepších, co jsem prostě kdy viděl... ten konec za znění skladby Finale Shinichirô Ikebeho  je něco nepospatelného. 9/10 (03.01.2024)