Kagemuša

Je to historický velkofilm se vším všudy, takže se tak musí i brát. Proto, když už srovnávat, srovnávat s Gladiátorem, Alexandrem Velikým, Králem Artušem a podobnými filmy. Nejpříhodnější je asi srovnávat s Posledním samurajem. Ale protože poměřovat dva filmy se nesluší a je třeba hledět na každý snímek v rámci jeho vlastních kritérií a jeho světa, snažil jsem se nesrovnávat. A to docela neúspěšně. U Kagemuši je třeba prvně zmínit výpravu, kostýmy a podobné serepetičky. Ty jsou všechny vyvedené dokonale, úchvatně a velkolepě, že si s nimi nezadá ani mnohý současný historický spektákl. Jsou tu vidět Kurosawovy zkušenosti a jeho cit a talent. Příběh člověka zaujme a vlastně většina složek je kvalitních. Dokonce sám uznávám, že jde o hodně dobrý film. Je to ale film, který mi vůbec nesednul a já se celou dobu nudil a sledoval, kolik že desítek minut to ještě zbývá do konce. A že jich vždy ještě zbývalo. No a když už se věci začínaly zlepšovat, přišla snad nekonečná srdceryvná scéna se záběry na zmítající se muže a koně v krvavé lázni, která lezla na nervy už po pár prvních záběrech. Do toho tam vběhnul jeden nejmenovaný panáček a celý ten kolosální patos Hollywoodských rozměrů mě znechutil jako máloco. (04.07.2012)

Velkolepý filmový historický epos Kagemuša se téměř vyrovná tragické černobílé velkoleposti Sedmi samurajů, intimitě a citlivosti Rudovouse, nelítostné pravdivosti Nebe a pekla i nakažlivé síle Žít, k dokonalosti mu chybí pouze naprosté drobky. Díky barvě a nesmírně vynalézavé kameře je velkolepá, šťavnatá a mnohobarevná podívaná. Bezchybná je režie, výborný je zvuk a zapojení hudby, skvělé herectví a doslova omračující výprava. Naprosto kongeniální je pak střih. Kagemuša svou propracovaností a hloubkou výpovědi rozhodně daleko předčí naprostou a drtivou většinu řemeslně skvěle natočených evropských a amerických historických filmů... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, kinej, Pohrobek, kitano, Lavran, Ajantis PS: Vidět to v původním znění s titulky je opět prakticky povinnost! (09.01.2013)

Film Kagemuša - Stínový bojovník - je Kurosawovým Posledním samurajem (ale natočeným o 23 let dříve). Ovšem vyprávěný samozřejmě po japonsku, táhle, důkladně a výpravně, plný nádherných obrazů krajiny a vojska nesoucího do bitvy na zbraních barevné vlajky klanů. Kurosawa se tak vyzráleji a napínavěji vrátil ke svým počátkům se samurajskými filmy. Na druhou stranu jde jen o historickou fresku s centrálním příběhem dvojníka mrtvého knížete, scénář není komplikovaný. Přesto výjimečný zážitek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XzR87VBlaoo (30.07.2012)

Pro mě Kagemuša rozhodně není kostýmovou zkouškou na Ran, ale je to pro mě hodně osobní záležitost. Jde o příběh malého zlodějíčka, který je přinucen hrát roli mrtvého vladaře, jeho dvojníka. A najednou je lapený do pasti, je tak přesvědčivý... Od svého předchůdce nepřebírá jen vizáž a gesta, ale i hrdé a odvážné chování. Bere si jeho ideje za své. Jeho život má konečně řád a cíl. A když o to všechno přichází, je v koncích. Už to není ten stejný muž jako na začátku - může jen přihlížet, jak se všechno čemu uvěřil hroutí. Jestli jsem Kurosawu správně pochopila (a pro to ho taky miluju), tak všechna ta velkolepost bojových scén je jenom na efekt - ten důležitý je člověk a jeho jedinečnost! (21.11.2014)

Trochu jsem se obával, že to bude další Kurosawův příspěvek na téma, jak pronudit tři hodiny. I začátek mne utvrzoval v tom, že opět budu svědkem dramatu, kdy se o válčení maximálně kecá vsedě. Naštěstí jsem se mýlil. Kagemuša přes svou délku nenudí, je plný zvratů, kvalitních (někdy až teatrálních) hereckých výkonů a zejména bezchybné Kurosawovy režie. Budu toto dílo považovat ze to lepší, co natočil. (24.01.2010)