Toulavý pes

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)

Méně nápadný a výrazný Kurosawa, zajímavý jednak rolí velmi mladého Mifuneho a jednak "standardně dobrým" výkonem Takashiho Shimury. Není to nejlepší, co jsem od tohoto režiséra viděl, přesto má "soucitný" příběh policisty, cítícího zodpovědnost za činy konané jeho ukradenou pistolí svoji náladu, poetiku a obsahuje několik pěkných rad do života. ■ "Leží tu jako dýně na zahrádce." (29.06.2011)

Japonska noirovka od mistra filmoveho remesla - a prvni role, kde vidim Mifuneho jinak nez jako samuraje. Byly to jeho zacatky a je to poznat, film tahne vic Shimura v roli staryho detektiva, nez panikarici a vinou szirajici se Mifune. Detektivka ze stary skoly, ktera nabrala na sile az nekde kolem prvni hodiny, me bavila a kdyz tam frajerka tancovala v satech za krvavy prachy, tak jsem si vzpomnel na divou Baru Capovy Babicky. Film klidne mohl skoncit dramaticteji, ale jsem spokojen a jsem rad, ze to detektiv Sato nakonec zvladnul. Jinak super kulturni vlozky z japonskyho baseballu nebo kabaretu. (11.05.2022)

Mezi Kurosawovými kriminálními thrillery sice nedosahuje úrovně fílmů "Nebe a peklo" ani "Zlý chlap spí dobře", ale i tak to stojí za to vidět. Na těchto Kurosawových filmech mě baví sledovat prostředí poválečného Japonska. Kolem půlky film trochu ztrácí dech a zkrácení o 20-30 minut by možná neuškodilo. Dávám ***1/2 (09.04.2009)

Hodinový zostrihanie tohto filmu by mu s prehľadom vynieslo aj štvrtú hviezdičku, ale pozerať sa znova na túto rozvláčnu kriminálku by som sa už asi neodhodlal. Naozaj nechápem prečo režisér vypĺňal pomerne dobrý námet tak fádnymi scénami. Pozerať desaťminút baseballový zápas, ktorý nemá s filmom nakoniec nič spoločné, ďalších bezúčelných dvadsať minút prechádzok po meste, či vidieku, či nudné naháňačky bez štipky napätia ma naozaj nenaštartovali k vyššiemu hodnoteniu. A pritom námet bol naozaj sľubný. 55%. (06.11.2009)