Toulavý pes

Horúčosťou sálajúca a zároveň skvelá sociálna kriminálka o precitlivenom, nepríliš schopnom mladom policajtovi, ktorý sa nevie spamätať z toho, že mu niekto šlohol pištoľu a zároveň mizerný, neveľa vypovedajúci dokument. Preafektované city v podaní skvelého Toširu Mifuneho. Zopár filozofických múdier v dialógoch so skúsenejším policajtom. Povojnové Japonsko. To všetko je fajn. Lenže prebytočných, ničnehovoriacich záberov, ktoré nie sú zachytením povojnového mesta plného biedy a sociálneho napätia, ale skôr nedotiahnutými polodokumentárnymi zábermi, chaoticky zachytávajúcimi akési trhovisko a následne preplnený mestský štadión je vyše 20 minút. Vo výsledku sú čímsi navyše voči zvyšnému deju, ktorý strádanie a biedu ukazuje skôr v dialógoch aktérov deja, miestami dotvorenými vhodným záberom. 50%. (29.10.2012)

Tohle je skutecne stara podstiva kriminalka, kde se spis mluvi, nez strili. Akce je tu sice pomalu a dialogu moc a misty to je cely takovy rozvlacny, ale prevazne jsem se nenudil, coz je na tak starej film slusnej vysledek. Toshiro Mifune je tady fakt perfektni, ale postupne tak trochu ustupuje do pozadi, coz je docela skoda. Nicmene, i kdyz jde o dobrou kriminalku, nicim zvlast nevynika a nevidim tudiz duvod, proc davat vyssi hodnoceni. Dat ho jen kuli tomu, ze je reziserem Kurosawa by fakt neslo, s takovym reziserem by spis mel bejt film o tridu lepsi. (01.02.2007)

Základním schématem, zápletkou, linearitou příběhu, ale i dobou vzniku a určitými stylistickými prostředky připomíná Toulavý pes klasické dílo italského neorealismu Zloději kol. Oba filmy nalezly svůj předobraz ve skutečné události (Kurosawa i De Sica, resp. Zavattini vycházeli z novinového článku, který dále rozpracovali), v obou filmech jde o krádež věci, která je poměrně zásadní pro výkon povolání (policista a zbraň vs. lepič plakátů a kolo), následné usilovné hledání zcizené věci, resp. vyšetřování, kde se téměř nevyskytují dějové odbočky. V obou dílech jde přitom o realistický akcent doby, ve které se příběh odehrává, resp. ve které filmy vznikly, tedy krátce po II. světové válce, kdy se Japonsko i Itálie jako poražené země setkávaly s válečnými reparacemi, resp. okupací, která se na nemálo let obtiskla do běžného života obyvatel obou zemí, v podstatě až do poloviny 50. let, kdy země zažily opětovný rozmach. Podobnostních rysů lze samozřejmě nalézt ještě více (točení v exteriérech, výrazný sociální podtext), stejně jako těch, které filmy od sebe odlišují (žánr, (ne)herecké obsazení, závěr a jeho vyznění). (03.05.2015)

Bohužel, má očekávání splněna nebyla. Ve srovnání s Opilým andělem (jiný film od Kurosawy zatím neznám) to byla nehorázná nuda. Možná to bylo i proto, že jsem byl už na začátku dosti unavený, a tak jsem taky musel trochu přemlouvat spánek, aby ještě chvíli počkal. Ale na víc než 50% to rozhodně nebude. Dlouhá hluchá místa mi dovolovala nesledovat film a věnovat se věcem kolem, což je u filmu vždy spíše na obtíž, zvlášť u takovéhoto. (02.07.2008)

Podľa mňa „túlavým psom” nie je nikto iný, než detektív z kriminálky, z oddelenia vrážd, Murakami, ktorý práve neprežíva dvakrát najšťastnejšie životné, kariérne obodobie, pretože po návrate zo strelnice mu bol počas jazdy autobusom ukradnutý revolver, z čoho je jednak strašne nešťastný, ponížený, skrátka, trápi sa ako taký pes, pričom práve jedného takého „zúrivého psiska” bude i prenasledovať, že mu chce byť v pätách, ba čo, musí, lebo jeho registrovanou zbraňou je páchaná trestná činnosť, je nabitá na 7 ostrých nábojov, ktoré sa pomaličky míňajú, a k tomu všade panuje neuveriteľné sparno, kedy sú všetky postavy v jednom kuse zaliate potom, čo im taktiež nepridáva na nálade, a aby nebol na všetko úplne sám, čochvíľa mu bude nápomocný, skúsenejší, starší detektív Sato, bez ktorého by bol v samom keli, čiže, rodí sa zaujímavá dvojica, a la “BUDDY MOVIE” , ktorá ale nie je tak rozdielna, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Pokiaľ prídu na stopu nebezpečnému jedincovi/jedincom, prehrmí ešte veľa letných búrok, ktoré tak často visia na vlásku, čo v konečnom dôsledku iba pridáva na pôsobivej atmosfére, ktorá by sa mohla doslova krájať, a za to sa môžem poďakovať najmä Akirovi Kurosawovi a jeho dvornému hercovi Toširóvi Mifunemu, keď títo dvaja páni vytvárajú naprosto spoľahlivý tvorivý tandem, par excellence, ale ešte by som pridal zopár filmových aspektov, ktoré tomu aj dopomáhajú... ! (30.11.2019)