Ran

Film "Ran" je krásně natočený, má skvělé bojové scény, skvělé herecké výkony, které jsou místy naprosto uhrančivé, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je nepřístupný, že mě nedokázal vtáhnout. Je to silná divadelní tragédie natočená ve filmu, kdy jsou využity možnosti filmu oproti divadlu a zachována synergie obou médií, ale stejně jsem z promítání neodcházel kompletně nadšený. (31.12.2015)

Což o to, 100 minut sledovat postupný rozklad zombie Hidetory mě bavilo, ale to by to nebyl Kurosawa, kdyby se nepokusil o nějakou zbytečně dlouhou scénou. Stejně jako v Krvavém trůnu to pro mě byl pohyb armády. Tentokrát vojáci alespoň nebloudili v mlze a proháněli se viditelně po dvorku pevnosti. Co mi ale přišlo fantastické, byly snad všechny rozhovory. Těch tam tedy na 160 minut bylo málo, ale opravdu stáli za to. Ať už pletichaření mocných, nebo šaškovo filozofování, tohle jsem si opravdu užil a zase se o něco víc těším na další Kurosawovi filmy. (23.12.2009)

Kurosawa opět nezklamal a opět jsem mohl vidět film s přepálenou stopáží a nudným dějem. Naštěstí Ran je snesitelnější než Rašamon. Ve filmu můžete vidět dobré herecké výkony a slušnou výpravu a to hlavně ke konci snímků. Naivně jsem doufal, že se dočkám trošku více bitev. Bohužel k vidění je jen jedna a to závěrečná. (07.12.2010)

Kurosawa považoval Ran nejen za svůj nejlepší film, ale dokonce za nejlepší film vůbec. Není se čemu divit, tento film splňuje všechny možné i nemožné aspirace kultovní záležitosti. S nadsázkou lze prohlásit, že je zde obsaženo vše. Je zde zakódovaná jakási všeplatná pravda o lidstvu ve všech jeho érách. Komplexní scénář mistrně propojuje osudy mnoha postav, aby vyústil v drama antického ražení. Tyto postavy jsou zástupné smyboly za všechny možné lidské chraktery. Kurosawa k nám vysílá jací jsme a jací jsme byli už od počátku věků. Scéna vypálení třetího města, v níž zcela chybí zvukové efetky a je pouze doprovázena temnou hudbou patří k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec.A když nakonec slyšíme repliku o tom, že bohové ani Budha se nám zhůry nesmějí, nýbrž pláčou nad naším konáním, je jasné co nám pan režisér chtěl sdělit. Navíc je film pojat vskutku megalomansky. Kurosawa musel nechat do Japonska dovážet koně, nechal postavit zámek na úaptí hory Fuji, aby ho nechal spálit. Nechal ušít 2 000 kostýmů a rozdal je hercům, aby je onosili do věrohodné podoby. Vše je na svém místě a dokonalé. I samotná hudba je silný hudební zážitek. Výsledkem je nekomerční velkofilm, který patří mezi Kurosawova veledíla. (10.11.2004)

Ještě kousek stylizace navíc a byla by z toho alespoň slušná parodie. Ale kdo chce, najde si hloubku úplně všude, mě se to v téhle obyčejné rodové vyvražďovačce nepovedlo, i když se o to režisér jakýmisi myšlenkami a moralitkami nejspíš pokoušel. Díky způsobu jakoby studiového nasvícení navíc film působil téměř inscenačním dojmem a obě bitvy do něj vůbec nezapadají. Ty jsou ostatně to jediné, co na filmu stojí za zhlédnutí. Jinak je to jedno velké zdlouhavé utrpení. (15.01.2006)