Ran

Výborná kamera, výprava, kostýmy, strhující bitevní sekvence, inspirace Shakespearovým Králem Learem.. ale jinak? Já holt ty klasiky nějak neumím docenit. Zvlášť, když trvají předlouhých 160 minut a emočně jsou víceméně úplně prázdné. Vyhýbal jsem se jako čert kříži. Teď, když to mám za sebou, tak nevím, z jakého důvodu se radovat!! No, co si budeme vykládat, přemlouvat se u filmu k dalším desítkám minut je docela průšvih.. (03.06.2012)

Co diváka na Kurosawově zpracování shakespearovského Krále Leara zaujme na první pohled nejvíc, je užití barevného materiálu, které ještě podtrhuje ornamentálnost a estetičnost japonské kultury. Zasazení do prostředí feudálního Japonska je zajímavé například v barevném rozlišení tří synů, které jednak usnadňuje divákovu orientaci v ději, postavách a soupeřících stranách a jednak ozvláštňuje bojové scény, které díky tradici válečných praporů působí mnohem více estetizujícím dojmem než jejich evropské ekvivalenty. Prostředí také rozšiřuje některé motivace: šílenství Hidetoreky je v souvislosti s nemožností spáchat seppuku a zachránit si tak poslední zbytky cti ještě pochopitelnější, konfrontace s jeho starými hříchy zase rozvíjí myšlenky o jakýchsi božích mlýnech a relativizují kladnost starého vůdce. K lidství je film překvapivě skeptický, což se nejvíc projevuje v samotném závěru a promluvě o plačících bozích (ty mají zřejmě reflektovat také časté průstřihy na oblaka, které dokreslují náladu právě probíhajícího děje) a lidech, kteří si myslí, že jim zabíjení přinese štěstí. Nejvíce působivá je však poslední scéna, kdy slepému flétnistovi spadne do propasti náboženská malba, bohové opustí krajinu a Kurosawa pro mě snad poprvé neprojeví v závěru filmu ani záblesk naděje. (13.06.2011)

Celkem pozdní Kurosawův počin jasně dokazuje, že i v pětasedmdesáti byl tento MISTR stále na vrcholu svých sil, neboť Ran se může směle zařadit mezi jeho mnohem starší samurajské filmy, mezi ty nejlepší z nich. Úžasný zážitek a velmi mě hřeje pocit, že mám ještě několik DVD s Kurisawovými filmy, které jsem ještě neviděl!....Barva dává již tak nesmírně působivé vizualitě zcela nový rozměr! (27.04.2008)

[6/10] (Greenwich, Herald Ace, Nippon Herald) (Barevný /// Produkce: Masato Hara, Serge Silberman /// Scénář: Masato Ide, Akira Kurosawa, Hideo Oguni podle divadelní hry Král Lear Williama Shakespeara /// Kamera: Asakazu Nakai, Takao Saitó, Masaharu Ueda /// Hudba: Tóru Takemicu /// Oscar: Emi Wada (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Akira Kurosawa (režie), Joširó Muraki, Šinobu Muraki (výprava), Takao Saitó, Masaharu Ueda, Asakazu Nakai (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2008)

Příběh mi přišel trochu povědomý, po chvilce přemýšlení a rad od ostatních lidí jsem přišel na to, že v našich pověstech měl praotec Čech také tři syny, také jim dal území a také se o něj poprali. Tohle vše zaobalené japonským hávem a zajímavým zpracováním. První půlka je spíše drama druhá čistě jedna velká bitva, která je mimochodem jak asiati umí opravdu výborná a nechybí jí mrazivá atmosféra Mimo to je s velmi vypjatýma chvilkama a celkem dost mrtvých hlavních hrdinů. Velice zajímavý historický film od nejznámějšího japonského režiséra Akira Kurosawy. (01.10.2006)