Sedm samurajů

Samurajové mají stále svoje kouzlo, ale čekat od nich zázraky současný divák rozhodně nemůže. Film se místy přeci jen táhne a prodloužená verze, kterou jsem viděl, se na jeden zátah sjet nedá. Souboje působí až moc divadelně, o zraněních raději ani nemluvím. Moc jsem od prvního setkání se samurajským filmem nečekal, takže mě většina nedostatků nijak nerozhodila. Jelikož jsem neznal herce, tak o nějakém fandění nemůže být řeč, ale nad všemi vyniká ujetý Mifune, který nejvíce vtahuje diváka do děje. Potěšil mě humor, který jsem v takovém množství opravdu nečekal. Jen pro zajímavost, tak dobře se mi titulky snad ještě nikdy nečetly. Bylo to zřejmě tím, že jsem uřvanou japonštinu zcela ignoroval a soustředil se pouze na ně, zatímco u anglicky mluvených filmů si v hlavě spojuji titulky s mluveným slovem. (09.07.2011)

Pokud od tohohle filmu čekáte dynamickou akci, brilantní akční scény nebo exkurz do japonských bojových umění tak vás Kurosawa může zklamat. Stejně tak, pokud nemáte s Kurosawou žádné zkušenosti a očekáváte vzor "Sedmi statečným". K těm mají samurajové ještě dál, než jsem myslel. Film pro ty, co místo vrhání nožů ocení kontrast lánu bílých květin. Jo, a takhle nějak si představuju prototyp vesnického stařešiny. (08.09.2005)

Sice sem videl od Kurosawy jen tusim 8 filmu, takze to berte s rezervou, ale musim rict, ze tohle je jeho nejlepsi film. Coz ovsem porad bohuzel neznamena nakej ultra mega uchvatnej film. No ale vezmu to postupne. Hudbu vetsinou u Kurosawy kritizuju, ale tentokrat se poslouchat dala a misty tam byla i naka chytlava melodie. Jedinou vytku mam k zvukum, misty ve filmu proste uplne chybi a pak to pusobi divne. Co se tyce hercu, tak me mile potesilo, ze hlavni postava je plesata a ze vetsina hercu se chova celkem normalne, tj. nervou vzdy a vsude. Jedina vyjimka je Toshiro Mifune v roli magora, kterej se furt dementne smeje a nekde poskakuje, toho sem mel chut zabit. Jinak pribeh znam v podstate ze Sedmi statecnejch, ktery se mi libily vic. Problem je, ze v tomhle filmu je vse desne pozvolny. Nejdriv se hodinu hledaj samurajove. Pak se hodinu a pul pripravuje na utok banditu a cvici se vesnicane. No a v posledni hodince dojde na ten velkej utok na vesnici, kterej je asi nejvetsi zklamani. Jednak je tu porad minimum akce, vic se tu keca a vse je desne zmateny, ze si kolikrat ani clovek nevsimne a film uz zabira nekoho jinyho, protoze ten prvni umrel. Navic choreografie absolutne zadna, kazdej tu jen tak pobiha, jak kdyby meli v rukach naky placacky. A co se tyce delky filmu (videl jsem SE), tak ta je skutecne smrtici, tohle skouknout najednou je uz poradnej vykon, ale musim uznat, ze pri takle megalni delce sem se az zas tak extremne, jako u jinejch Kurosawovo filmu, nenudil. (18.09.2007)

Obávám se, že kdybych tolik nemiloval Sedm statečných, tenhle film by se mi líbil o dost méně. Takhle jsem si užíval styčných bodů s americkým remakem a oceňoval Kurosawovu snahu o exkurz do japonské společnosti. Japonskou kinematografii moc nemusím, Mijazaki ani kung-fu duchovna mi moc neříkají, ale tenhle tři a půl hodiny dlouhý snímek jsem kupodivu slupl jako malinu. 70%. (18.10.2018)

Sedm samurajů a Sedm statečných jasně demonstruje rozdíl v nátuře japonské a americké kinematografie. Tam, kde jedna vyniká namachrovanými gesty, silácký řečmi a heroickými archetypy, staví druhá na pozvolném tempu, slasti z vyprávění, rozkreslenými postavami a mnohem univerzálnějším poselstvím o válce. I závěr Sedmi samurajů (ono legendární "nebyli jsme to my, kdo vyhrál") vyznívá zcela bez patosu a zahrnuje spíše tragiků mužů, kteří nemohou přestat válčit, protože válka je jejich obživa. Kurosawův film je na akční žánr možná až příliš labužnicky uvolněný, prostoupený nádhernými dialogy a skvostnými "odbočkami", jenže právě to ho dělá stonásobně hodnotnějším než pozdější Sturgesův remake. Není to jen příběh málo proti mnoha, ale příběh opravdové války (tak koneckonců sami samurajové obranu vesnice nazývají), v níž kupodivu chybí ten neodbytný pocit "oni je roznesou". Vždyť závěrečná scéna proti sobě staví 13 lapků a plnou vesnici odhodlaných obránců! Vždyť chybí klasický záporák! Jenže právě absence běžného schématu dobro x zlo (samurajové rozhodně nejsou svatoušci) a jeho nahrazení uvěřitelnými charaktery v čele s neuvěřitelným magorem Toshirô Mifunem film obdařuje překrásnou poezií, o které si americká bablgamová verze může nechat zdát. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, co kdy vznikl. Moudrý, rozvážný, hluboký. [Sedm statečných mám opravdu rád, ale...] (10.02.2007)