Sedm samurajů

Opět film, který mě svým způsobem ohromil. Nemůžu zapomenout především na Tosiro Mifuneho, který mě dostal těmi svými vtípky a vůbec celým svým výkonem. Překvapilo mě, že Sedmi statečným je film opravdu podobný jako vejce vejci, jen je zde víc Japonců:) Je zajímavé s jakou lehkostí je příběh vyprávěn a i přes dlouhou dobu trvání jsem se ani jednou nenudil, opravdu. Jen konec mi přišel trochu nepřiměřený, nevím jestli by zbývajících 13 padouchů zabilo v poslední bitvě hned tři klaďasy, když před tím se celou dobu ve vesnici úspěšně bránili. Nevím čím to je, ale mám v sobě takový hřejivý pocit z hezkého zážitku a to se mi u televize nestává příliš často... (18.07.2008)

Krásny typicky japonský hrdinný epos, ku ktorého poetickosti sa žiadny americký snímok nepribližuje. Zobrazenie všetkých japonských cností, tradičných hodnôt, vernosti, oddanosti, pokory a zároveň tej najpodlejšej chamtivosti a krutosti. Film má v sebe toľko citu a ľudskosti, koľko sa len do akčného eposu môže zmestiť, a citlivosť scén a vyváženosť scenára je cítiť v každej minúte tohto trojhodinového maratónu. Aj napriek tomu sa mi ale svižnejší a zábavnejší remake páčil o niečo viac. Monotónne situácie a občas neprehľadné scény si vyžiadali za obeť jednu hviezdičku, porovnávanie s 207minútovou verziou. 80%. (27.09.2008)

Obávám se, že kdybych tolik nemiloval Sedm statečných, tenhle film by se mi líbil o dost méně. Takhle jsem si užíval styčných bodů s americkým remakem a oceňoval Kurosawovu snahu o exkurz do japonské společnosti. Japonskou kinematografii moc nemusím, Mijazaki ani kung-fu duchovna mi moc neříkají, ale tenhle tři a půl hodiny dlouhý snímek jsem kupodivu slupl jako malinu. 70%. (18.10.2018)

Nemůžu hodnotit, já jsem u toho nevydržela a nechci vám tady kazit to krásné hodnocení dvěma hvězdičkama (maximálně). Asijská kinematografie v 95% případů zkrátka není nic pro mě a "Sedm samurajů" podle všeho nespadá do té 5% výjimky z pravidla. Kam film zařadit - akční komedie? Mně to tak připadalo. Banda přehnaně gestikulujících japončíků s meči a srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý + banda přehnaně gestikulujících vesničanů bez mečů a se srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý... černobílost příliš nepomáhala se zorientovat, kdo je kdo, všechny postavy jsem měla absolutně na háku, debatují, pobíhají, pořvávají. Mám se tomu smát nebo je to dramatické? A tak čekám, kdy nastane prozření a pochopení geniality tohoto slavného snímku. Nečekám příliš dlouho, fakt mě to nebaví a chci si dočíst knížku. Možná někdy v budoucnu dostane "Sedm samurajů" druhou šanci zapůsobit... a třeba taky ne. (12.11.2009)

Sedm samurajů má ve své formální dokonalosti, jako mnoho velmi dlouhých formálně dokonalých filmů, zásadní problém s tím, že sice každá scéna je úžasná, celkově ale chybí gradace, plynulost a nakonec jakási lidskost. Druhá polovina je naštěstí v tomhle ohledu mnohem vyváženější. I tak rozhodně ne Kurosawůw vrchol... natož vrchol japonského filmu. (23.05.2011)