Sedm samurajů

Scénář: Akira Kurosawa, Shinobu Hashimoto, Hideo Oguni .. Zase jsme to prohráli. Občas sice lehce uspávací veledílo (viděna verze 207 minut) s dnes nejprofláklejším příběhem na světě o rolnické vzpouře před nájezdníky. Přesto zábavné, dojemné, smutné, v každém kousku pravdivé a důmyslné. (13.11.2007)

Vždycky, když sedám k dalšímu Kurosawovu filmu, tak se bojím nudy a vždycky jsem rychle vyveden z omylu. Pověsti o Sedmi samurajích nelhaly. Dokonalá atmosféra, hluboký ponor, nádherně podaný legendární příběh. Mifuneho opičák Kikučijo vypadá jako rušivý element, ale při druhém zhlédnutí jsem si čím dál víc uvědomoval, že právě tuto postavu jest považovat za ústřední, přesně jak to odpovídá jeho posici na zástavě. Nejen vnějškově (rádoby samuraj rolnického původu). Znovu a znovu se z jeho nitra vyjevují veškeré morální a sociální kotraverze, s nimiž film mistrně pracuje i jinak (vypiplaností modelových situací, působivostí scén, figurální komposicí). Nelze nezmínit kameru, nebo spíš to dokonale vypiplané předvedení "stojatých" scén - to není jen film, to jsou všechny druhy umění dohromady. Neuvěřitelná síla. O co šlo v této válce? O rýži, o obilí, o úrodu, o život. A někde v pozadí: o čest. Po boji: Co se zbylým samurajům honí hlavou při pohledu na setbu? Ovšem, co se honí mladému, je nám jasné. Jeho nešťastná láska se s písní vrací, kam patří. Je to dobře? Nebo špatně? Je to prostě tak. Radostnou ritualizovanou setbu doprovázenou kolektivní hudbou střídá pohled na hroby za doprovodu ústředního hrdinského motivu. A je konec. (25.02.2011)

Akiro Kurosawa natočil excelentní film, na tehdejší poměry a technologii. Nevím proč jsem jeho shlédnutí tak dlouho odkládal. Film je dlouhý (viděl jsem 207minut dlouhou verzi), ale pokud se vžijete do děje, nemůže vás nudit. Další problém je ten, že teď už mě asi nebude nikdy bavit Sedm Statečných, tak jak mě bavili před shlédnutím tohoto filmu. Americký remake, je totiž fakt přesný přepis. Mifune mě překvapivě nebral tolik, jako ostatní samurajové. Film mě bavil a dá se říct i trochu překvapil, proto hodnotím velice kladně. 9+/10* (27.12.2009)

Mrzí mě, stejně jako v případě Meliésových filmů, že Sedm samurajů není prvním akčním filmem, který jsem kdy viděl. Akční žánr je už dávno někde jinde, nemá v sobě takovou duševní hloubku a takové dobrodružství s vtipem navrch. Můj zásadní problém bude v tom, že jsem nejdřív viděl remake - takže jsem zhruba věděl, co se bude dít a díky přepálené (SE) stopáži jsem na to čekal hrozně dlouho. Film bych rozdělil na 3 části: v první se dává sedmička dohromady a cestuje do vesnice. Tady je natočena každá scénka, která jen může být, nic se nepřeskakuje, nic nevystřihuje. Druhá, která je jádrem problémů a měla být sestříhaná na minimum, mapuje děj ve vesnici, přípravu na lapky a vztahy mezi vesničany a samuraji. Třetí je samotný boj, který s malými přestávkami a odbočkami trvá něco přes hodinu. Posledních 10-15 minut je to nejlepších, Mifune je bláznivý ďábel a Kurosawa navždy stanovil některé nosné myšlenky a technické parametry akčního žánru. Chtěl bych vidět 2 a půl hodinovou verzi, jestli by byla lépe sestříhaná, zaručeně by víc odsýpala a tím pádem mě víc bavila. Takto to byl ubíjející maraton, byť umělecky podaný velmi na výši. [Přesná stopáž: 207 min - SE] (29.07.2008)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)