Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Takaši Šimura, Daisuke Kató, Minoru Čiaki, Isao Kimura, Seidži Mijaguči, Toširó Mifune, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe, Isao Jamagata, Noriko Sengoku (více)Obsahy(2)
Slavná legenda o hrstce odvážných, kteří se postavili na stranu bezbranných. Nejslavnější japonský film všech dob, předchůdce filmu Sedm statečných.
Těžko by se asi hledal někdo, kdo by neznal legendární americký western o hrstce statečných, kteří se v počtu chabých sedmi postaví přesile banditů, aby ochránili bezbrannou vesnici na odlehlém venkově proti rabování. Western Johna Sturgese patří již téměř půl století k nesmrtelným filmovým evergreenům. Ale jen málokdo ví, že by vůbec nevznikl, nebýt jednoho fenomenálního režiséra, jehož originální umění přesáhlo daleko za hranice rodného Japonska. Že dobrodružný příběh sedmi potulných pistolníků byl přímo inspirován samurajským filmem Akiry Kurosawy, jenž se odehrává ve feudálním Japonsku 16. století. A že to zdaleka není jediný případ amerického hitu inspirovaného dílem tohoto japonského klasika.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (581)
Skvělá samurajská klasika, o mnoho přístupnější a lépe stravitelnější než třeba pozdější Kurosawův Ran. O příběhu v podstatě nemá cenu se zmiňovat, kdo zná základní dějový syžet Sedmi statečných (řekl bych, že snad každý:), tak ví na čem je. Jde spíš o ty rozdíly mezi tímto originálem a mým milovaným remakem. Tento film má o mnoho propracovanější scénář, což mi ale stejně neumožnilo, abych si hlavní postavy zamiloval tak jako ve Sturgesově opusu. Dobře vykreslení jsou tu sotva čtyři samurajové, zbytek jakoby scénárista úplně ignoroval a byly tu jen do počtu - naproti tomu, kdo aspoň jednou viděl onu westernovou legendu, tak si zcela určitě vzpomene na naprostou většinu těch borců, ne-li přímo na všechny. Také tu není žádný hlavní záporák (banditi jsou prostě banditi a s tím si musíme vystačit - Calvera rulez!), naopak zase hudba a především konec jsou si hodně podobné. To hlavní, čeho si na Sedmi samurajích cením nejvíc je, že i když film trvá skoro tři a půl hodiny, skoro ani na chvíli jsem se u něj nenudil a celou dobu se dost dobře bavil a s napětím očekávál každou další scénu (téměř každá má něco do sebe) a to je u tak starého a dlouhého snímku co říct. 90 % ()
Sedm samurajů a Sedm statečných jasně demonstruje rozdíl v nátuře japonské a americké kinematografie. Tam, kde jedna vyniká namachrovanými gesty, silácký řečmi a heroickými archetypy, staví druhá na pozvolném tempu, slasti z vyprávění, rozkreslenými postavami a mnohem univerzálnějším poselstvím o válce. I závěr Sedmi samurajů (ono legendární "nebyli jsme to my, kdo vyhrál") vyznívá zcela bez patosu a zahrnuje spíše tragiků mužů, kteří nemohou přestat válčit, protože válka je jejich obživa. Kurosawův film je na akční žánr možná až příliš labužnicky uvolněný, prostoupený nádhernými dialogy a skvostnými "odbočkami", jenže právě to ho dělá stonásobně hodnotnějším než pozdější Sturgesův remake. Není to jen příběh málo proti mnoha, ale příběh opravdové války (tak koneckonců sami samurajové obranu vesnice nazývají), v níž kupodivu chybí ten neodbytný pocit "oni je roznesou". Vždyť závěrečná scéna proti sobě staví 13 lapků a plnou vesnici odhodlaných obránců! Vždyť chybí klasický záporák! Jenže právě absence běžného schématu dobro x zlo (samurajové rozhodně nejsou svatoušci) a jeho nahrazení uvěřitelnými charaktery v čele s neuvěřitelným magorem Toshirô Mifunem film obdařuje překrásnou poezií, o které si americká bablgamová verze může nechat zdát. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, co kdy vznikl. Moudrý, rozvážný, hluboký. [Sedm statečných mám opravdu rád, ale...] ()
Akiro Kurosawa natočil excelentní film, na tehdejší poměry a technologii. Nevím proč jsem jeho shlédnutí tak dlouho odkládal. Film je dlouhý (viděl jsem 207minut dlouhou verzi), ale pokud se vžijete do děje, nemůže vás nudit. Další problém je ten, že teď už mě asi nebude nikdy bavit Sedm Statečných, tak jak mě bavili před shlédnutím tohoto filmu. Americký remake, je totiž fakt přesný přepis. Mifune mě překvapivě nebral tolik, jako ostatní samurajové. Film mě bavil a dá se říct i trochu překvapil, proto hodnotím velice kladně. 9+/10* ()
Nemůžu říst, že bych se stala kultovní fanynkou Akiro Kurosawy, vždy jde o snímky exotické, u kterých vnímám určité aspekty, ale v zásadě mi zůstávají cizí, neberou mě za srdce. Ale dala jsem si tu práci a našla si čas a na snímek se v klidu podívala. Dokonalá filmařina v příběhu, do něhož jsem nepronikla. ()
Opravdu jedinečné dílo vedle něhož i pro mě skoro dokonalých Sedm statečných bledne závistí. Tady totiž funguje naprosto všechno od napětí až po humor, kterého je tady překvapivě docela dost. No a hlavně to i přes svojí masivní délku vůbec nezačne nudit, což je u podobných filmů někdy docela těžké a klidně bych si to dal znova. ()
Galerie (60)
Photo © Toho Company Ltd.
Zajímavosti (52)
- Seidži Mijaguči (Kyuzo) se nikdy před natáčením filmu nedotkl meče. Díky kouzlům kameramana ale vypadal jako mistr. (don corleone)
- Akira Kurosawa nařídil strhnout střechy domů a nechal je kompletně přestavět, protože se mu nelíbilo estetické vyznění scény. Přitom šlo o vteřinový záběr z jedoucího vlaku. (Pumiiix)
- Film se odehrává v roce 1586. (Kulmon)
Reklama