Nebe a peklo

Spoustu let jsem tento Kurosawův film plánoval, včera si jej konečně promítnul - a je mistrovský! ____  19 minut skvělé firemní drama (jež přitom na pozadí pokračuje až do úplného závěru), 40 minut brilantně gradovaný sociální thriller o únosu, 50 minut precizní procedurální detektivka - a nakonec 30 minut bezmála špionážní thriller. Každá část má jiný rytmus, jiné inscenační prostředky a jinak rozmístěné důrazy na jednotlivé postavy. Dohromady ovšem všechny zaklapávají do komplexní kriminální mozaiky, která končí scénou, jakou bychom hollywoodském filmu nenašli. ____  Z hlediska vyprávění je ovšem fascinující nejenom zmíněné přesouvání akcentů mezi postavami, kdy se vedlejší postavy jedné části stávají dominantními další. Zvláštním případem je překrývání druhé dvacetiminutovky, kdy se prvních čtyřicet minut ukáže jako paralelní trajektorie vývoje jiné klíčové postavy, nejen vydíraného boháče Gondoa, který je shodou okolností nucen uvažovat o platbě pro něj likvidační částky za cizí dítě. ____  E-e, fascinující je i sama práce s časem nejen na úrovni trvání projekce, ale zejména dynamikou proměňujících se vztahů mezi trváním osnovy a trváním světa. Dlouhé soudržné dramatické bloky s výpustkami, extrémně sevřená křížová montáž ve vlaku, často achronologická a velmi eliptická mozaika vyšetřování - a pak skoro delirická sledovačka, která se jeví odehrávat skoro v reálném čase, ačkoli je mnohem rozsáhlejší... a právě pro neuchopitelnost trvání napínavá. ____  Musím ale říct, že za nejgeniálnější, ač snadno prohlédnutelnou kvalitou filmu je neuvěřitelně suverénní práce s inscenováním figur v dlouhých záběrech s neustále se proměňující prostorovou hloubkou. Kurosawa velmi hluboké záběry dokáže během několika vteřin elegantně proměnit v dusivě klaustrofobické planimetrické kompozice, případně klíčový okamžik nechá se odehrát v dálce bez nástřihu na emotivní detail. Herectví zdánlivě vévodí Mifune, jenž obsáhne nebývalou škálu poloh expresivity, aniž by přestal být věrohodný, ale síla je v doplňující se rozmanitosti hereckých přístupů. ____  Cinefilní, ahistorickou zkratkou řečeno je NEBE A PEKLO jedním z úhlů pomyslného trojúhelníku funkčně paralelních filmů... spolu se ZODIACEM (2007) a VZPOMÍNKAMI NA VRAHA (2003). Dejte si jej! (11.03.2023)

Majstrovsky rozvírený triler, ktorý výborne pracuje s fotogenickou montážou aj psychologickou rovinou aktérov. Každý záber je divergentný, má vizuálne jedinečný význam. Morálne dilemy a scény s vyšetrovateľom a "obeťou" únosu Gondom sú vzoprené vo vnútornej dynamike. Za hlavné dve vodítka kvalitatívnej úrovne považujem scenár a tektonickú realizáciu mizanscén, ktoré na seba zvláštne nadväzujú. Skoro až vyšetrovateľskou trajektóriou, takže aj divák je niekedy popohnávaný vyšetrením prípadu skrz naratív a inokedy iba zúčastneným pozorovateľ vypočúvacieho procesu, ktorý je naopak dokumentárne ladený. V rámci žánru, doby a miesta vzniku sa nedá hodnotiť pod 90%. (26.05.2019)

Najlepší Kurosawa. V podstate typický napodobitel hollywoodskej kvalitnej kriminálky s presahom, lenže možno pre ne bol práve tento film inšpiráciou. Dokonalá kombinácia komercie a umenia. Drobná výčitka, ak niekoho unesiem a veziem v aute, zaviažem mu oči. Ale vzhladom k dobe vzniku filmu odpúšťam. Niekolko výborných scén ukazujúcich mravenčiu prácu polície, ako napríklad v Šakalovi. (02.08.2009)

Světově rozhleděný Japonec nejenže dokázal prostředkovat mezi oběma kulturními světy, ale navíc ho obohacoval vlastními tvůrčími impulzy. Jeho dominantní herec Toširo Mifune je zážitkem vždy. A tedy i tentokrát. Opakované tvrzení, že i ve filmu je myšlenka vším a ostatní prostředky ničím, zde nalézá zvláště silné zdůvodnění. Základní mravní dilema hlavního hrdiny působí přirozeně a nenásilně. Velký zážitek, velké téma a velký režisér-autor. To vše a ještě něco navíc dělá velký film. (27.08.2007)

Již od úvodních minut si věhlasný japonský titán získává snadno divákovou pozornost, která sílí s každou nově započatou scénou. Mravním dilematem hlavní postavy počínaje, precizním vyšetřováním konče. Komorní zápletce s chytrou strukturou vyprávění a bezchybnou hereckou plejádou je však bohužel udělena studená sprcha během posledních vlažnějších 20 minut, kvůli kterým nemohu dát plný počet. Přesto se toto dílo může směle řadit mezi pocty japonské kinematografie. (06.02.2021)