Nebe a peklo

Vykutálený hračička Kurosawa opět exceluje, tentokráte pravda v neznámé, ale přesto naprosté klasice detektivního žánru. První polovina odehrávající se za staženými závěsy jediného apartmá je přímo Hitchcockovsky atmosférická, ale na rozdíl od mistra hrůzy ještě psychologicky vytříbenější - postavy se vzhledem k nastalé situaci chovají natolik věrohodně a projevují přesně takové emoce, jak racionální divák očekává u každého podobného příběhu.... Druhá půlka pak představuje už nepolevující detektivní jízdu, kde celý proces vyšetřování, sbírání stop, výslechů a závěrečného sledování znamená zásluhou inteligentního scénáře, sympatických herců a samozřejmě brilantní a svižné režie daleko výraznější zážitek než drtivá většina filmů o Sherlocku Holmesovi. A vše navíc naprosto přirozeně protknuto důležitými myšlenkami o tehdejší sociální nenávisti, kterou trpěla finanční spodina vůči závratně zbohatnuvším jedincům. z čehož v tomto případě vytěžil Kurosawa sice dosti nenápadný, ale zato neprůstřelně věrohodný zločinecký motiv, za který by dal dnes celý zástup áčkových scénáristů ruku do ohně.... Nakonec nikoli jen klasika, ale špička svého žánru. 100% (24.09.2015)

Jeden z najvydarenejších krimi thrillerov aký som mal doposiaľ možnosť vidieť. Dokonale prepracovaný a hrozne pútavý dej tu napína diváka ako gumu od trenírok aby tak s postupom času zvyšoval zvedavosť čo je za tým všetkým a aké bude rozuzlenie. Pritom na začiatku stojí len obyčajný únos, ktorý sa nezdaril celkom podľa predstáv, čo prišlo potom je ale jedna veľká paráda. Môj najlepší Kurosawa. Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (17.06.2016)

Přestože "středověké" Kurosawovy filmy mám určitě raději, tento rozhodně nedělá mistrovi ostudu. Musím oponovat efkovi - o film noir se učitě nejedná (chybí všechny jeho typické znaky - snad kromě toho, že je film černobílý :o), zato by se tu třeba dala najít najít podobnost s nejlepšími detektivkami, jaké se natáčely v 60. letech u nás. Zasádní rozdíl je ovšem v tom, že hrdinou Kurosawova snímku je charakterní pracháč, který by se v socialistické detektivce mohl jen těžko objevit. Vůbec jsem si neuvědomil jak je film dlouhý - děj je tak nadupaný, že vše uteče jako voda. Zkrátka a dobře: Nebe a peklo je vynikající zástupce žánru v (pro evropského diváka) zajímavých japonských kulisách. (15.09.2005)

Výborné, doopravdy výborné! První hodinu, která se odehrává v jedné místnosti, si dovedu představit i jako divadlo. Film je podle mě o zodpovědnosti, kterou manažeři velkých firem mají (nebo by měli mít). Zodpovědnosti za své produkty, zodpovědnosti za své zaměstnance, zodpovědnosti za chování těch, kdo hledí na jejich bohatství. Protože, kdyby nebylo lidí, kteří si staví domy na kopci, nebylo by ani těch, kteří jim zezdola závidí. ★ Film doporučuji všem vrcholovým manažerům a majitelům firem! (06.04.2010)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)