Nebe a peklo

Diela starých majstrov majú svoju kvalitu adorovanú znalcami a odborníkmi. Ich názor sa ale nemusí vždy zhodovať s názorom laickej verejnosti. Kurosawove filmy poväčšine patria do tej šťastnej kategórie, ktorá tento citlivý priesečník dokáže pomerne elegantne a nadčasovo zosúladiť. Napriek tomu, že NEBO A PEKLO nepatrí k jeho najznámejším filmom, svoju kvalitu si zachoval po každej stránke. Výborná a aj dnes napínavá kriminálna zápletka na pozadí sociálno-spoločenskej rodinnej drámy, dokáže udržať divákovu pozornosť až do záverečnej minúty a dokonca ho núti premýšľať nad tým, čo sa v jednotlivých záberoch odohráva. Pri obnovenom uvedení na STV nám jej dramaturgia dopriala aj pôvodný dobový a kvalitný ČST dabing. Za túto odvahu a neopakovateľný zážitok udeľujem 5 kvalitných topánok. (11.3.2022) (11.03.2022)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)

Akira Kurosawa postavil svoj príbeh do viacerých rovín. Určite tou najsilnejšou je psychologická, ktorá panuje v prvej tretine. Tá atmosféra je napriek určitej divadelnosti silná, hutná a nervydrásajúca. Na pľaci ( izba hlavnej postavy ) je množstvo postáv a podobné režírovanie scén je vždy ozdobou každého filmu. Ďalšou rovinou je kriminálna, tá je však niekedy zbytočne popisná ( porady ). Celkovo snímok ponúka poctivý pohľad do japonskej spoloćnosti a rozoberá nielen únos, drogy, ale aj iným sposobom odvrátenú tvár a tou je honba za majetkom, prílišná ambicióznosť a firemné pomery na najvyšších miestach. Film bežal v našich kinách v roku 1964. (27.11.2017)

Prvá necelá polovica filmu svojou zápletkou stavia postavy pred morálnu dilemu, či je na mieste vzdať sa vlastných peňazí a kariéry pre záchranu života cudzieho človeka, aby potom druhá časť bola exhibíciou oddanej a duchaplnej policajnej práce. Irónia je možno na mieste, idealizovanie vyšetrovacích metód však kompenzuje pútavé tempo, ktoré dej vtedy naberá. No práve toto tempo sa pred koncom z neznámych príčin spomalí a divák má miesto katarzie čas na rozmýšľanie, či Kurosawa nechal svoju východnú poetiku v miske s ryžou z feudálnych čias, keď tento jeho príbeh z moderného prostredia pripomína "iba" západné žánrové postupy. Pri dobrej vôli možno aj Hitchcocka, ale ten má zase vlastnú poetiku, vyskytujúcu sa len v jeho filmoch, a nie tu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). (18.09.2015)

Vykutálený hračička Kurosawa opět exceluje, tentokráte pravda v neznámé, ale přesto naprosté klasice detektivního žánru. První polovina odehrávající se za staženými závěsy jediného apartmá je přímo Hitchcockovsky atmosférická, ale na rozdíl od mistra hrůzy ještě psychologicky vytříbenější - postavy se vzhledem k nastalé situaci chovají natolik věrohodně a projevují přesně takové emoce, jak racionální divák očekává u každého podobného příběhu.... Druhá půlka pak představuje už nepolevující detektivní jízdu, kde celý proces vyšetřování, sbírání stop, výslechů a závěrečného sledování znamená zásluhou inteligentního scénáře, sympatických herců a samozřejmě brilantní a svižné režie daleko výraznější zážitek než drtivá většina filmů o Sherlocku Holmesovi. A vše navíc naprosto přirozeně protknuto důležitými myšlenkami o tehdejší sociální nenávisti, kterou trpěla finanční spodina vůči závratně zbohatnuvším jedincům. z čehož v tomto případě vytěžil Kurosawa sice dosti nenápadný, ale zato neprůstřelně věrohodný zločinecký motiv, za který by dal dnes celý zástup áčkových scénáristů ruku do ohně.... Nakonec nikoli jen klasika, ale špička svého žánru. 100% (24.09.2015)