Nebe a peklo

Výborné, doopravdy výborné! První hodinu, která se odehrává v jedné místnosti, si dovedu představit i jako divadlo. Film je podle mě o zodpovědnosti, kterou manažeři velkých firem mají (nebo by měli mít). Zodpovědnosti za své produkty, zodpovědnosti za své zaměstnance, zodpovědnosti za chování těch, kdo hledí na jejich bohatství. Protože, kdyby nebylo lidí, kteří si staví domy na kopci, nebylo by ani těch, kteří jim zezdola závidí. ★ Film doporučuji všem vrcholovým manažerům a majitelům firem! (06.04.2010)

Světově rozhleděný Japonec nejenže dokázal prostředkovat mezi oběma kulturními světy, ale navíc ho obohacoval vlastními tvůrčími impulzy. Jeho dominantní herec Toširo Mifune je zážitkem vždy. A tedy i tentokrát. Opakované tvrzení, že i ve filmu je myšlenka vším a ostatní prostředky ničím, zde nalézá zvláště silné zdůvodnění. Základní mravní dilema hlavního hrdiny působí přirozeně a nenásilně. Velký zážitek, velké téma a velký režisér-autor. To vše a ještě něco navíc dělá velký film. (27.08.2007)

Nejlepší detektivka, jakou jsem zatím viděl. Tak nějak nevím co bych napsal. O všem podstatném už se zmínil DaViD´82 a můj oblíbený citát tu už taky je. Možná bych se ještě mohl zmínit o příjezdu policie v dodávce se zbožím z obchodu a přidám jednu hlubokou pravdu: Boty se musí obnosit. (21.01.2008)

Nebe a peklo, zdary a porážky, obdivovaná smetánka a nikoho nezajímající plebs. Opačné protipóly, jež se s fatálními následky střetávají v ziskuchtivé společnosti, která lační pouze po majetku a postavení, na úkor upadávající kvality, morálních hodnot i bezcenných lidských životů. Kurosawa představuje zástupce jin a jang z nejrůznějších pohledů a tyto protikladné síly se zde ani trochu nedoplňují. Naopak, pouhé jejich náhodné přiblížení se stává semínkem zrodu absurdní zášti a nenávisti. Tengoku to jigoku je napínavá psychologická krimi, stavící na výborných hereckých výkonech a kvalitním scénáři. Laicky si troufám tvrdit, že to co vidíme v druhé půlce filmu je reálné zobrazení mravenčí policejní práce. (13.04.2012)

Prvá necelá polovica filmu svojou zápletkou stavia postavy pred morálnu dilemu, či je na mieste vzdať sa vlastných peňazí a kariéry pre záchranu života cudzieho človeka, aby potom druhá časť bola exhibíciou oddanej a duchaplnej policajnej práce. Irónia je možno na mieste, idealizovanie vyšetrovacích metód však kompenzuje pútavé tempo, ktoré dej vtedy naberá. No práve toto tempo sa pred koncom z neznámych príčin spomalí a divák má miesto katarzie čas na rozmýšľanie, či Kurosawa nechal svoju východnú poetiku v miske s ryžou z feudálnych čias, keď tento jeho príbeh z moderného prostredia pripomína "iba" západné žánrové postupy. Pri dobrej vôli možno aj Hitchcocka, ale ten má zase vlastnú poetiku, vyskytujúcu sa len v jeho filmoch, a nie tu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). (18.09.2015)