Sanjuro

Zábavná šachová partia. niektoré scény sú však nedotiahnuté (nikdy proste neuverím, keď jeden človek zneškodní desiatich :). charaktery postáv sú ako z antickej tragédie, mifune je naozajstný rozvážny vodca, mladí sa správajú naivne a zbrklo, zlí sú naozaj zákerní, zradcovia sú naozaj úlisní....a ženy sú............, ako ženy :))). je to veľmi zábavný, vtipný a trefný film. (30.05.2006)

Má to dobré tempo a je to tak príjemne odľahčené, no samotný príbeh nemá čím zaujať, aj keď v dobe vzniku ešte mohol byť celkom originálny. Postavy sa správajú predvídateľne, vymýšľané finty na oklamanie nepriateľa sú dosť naivné. Mifune opäť v úlohe pohoďáka, ktorého len tak niečo nevyvedie z miery. Škoda súbojov, pri ktorých sa síce oháňa mečom a súperi padajú na zem, no nevidíme žiadny náznak krvi, ktorá by mala každým úderom meča minimálne odkvapkávať. Akurát na záver sa nám to snažili asi vynahradiť, tak vytriskne gejzír nejakej tekutiny, ktorý pôsobí dosť úsmevne. (23.05.2019)

Můj druhý Kurosawa. Výborný, přímočarý snímek s opět parádním Toshiro Mifunem v hlavní roli. Zkušený samuraj se snaží vést skupinku horkokrevných bojovníků a na jejich cestě je doprovází řada soubojů, intrik, napínavých i vtipných okamžiků a hlášek. Až do dnešního dne jsem si myslel, že nejrychlejšími technikami iaidó disponuje Kenjiro Sanga, avšak Sanjuro Třicetiletý z Kaméliové zahrady mě v jednom z nejnapínavějších a nejrychlejších závěrečných duelů přesvědčil, že jsem byl na omylu. Neuvěřitelně precizní a nebezpečná technika (jak píše Marius) je provedená naprosto famózně. A poprvé stříká gejzír krve. Dobrý meč zůstává v pochvě. Ještěže má Sanjuro meč nejlepší, ten je pořád na vzduchu... jasný, smysl snímku je v nesmyslnosti válčení a zabíjení... (25.03.2008)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)