Sanjuro

Tohle je jeden z mála opravdu odlehčených filmů, od Kurosawy. Tento film se opravdu nesnaží být ničím více, než akčním filmem. Ale to neznamená, že to není úžasná zábava. Řekl bych, že Sanjuro je ze všech Kurosawů nejakčnější. Toshiro Mifune opět září. Jeho postava je absolutně uvěřitelný charismatický drsňák, který se snaží poučovat mladíky o špatnosti zabíjení. Tento film mu patří. Jinak je film řemeslně odveden na jedničku, takže kromě absence nějakého hlubší zápletky nemám co vytknout. (20.12.2006)

Tak, Kurosawa skrátil stopáž a film je hned konzistentnejší. Sanjuro sa koncentruje na postavu Toshira Mifuneho a je to len dobre, pretože ten ťahá svojou charizmou dej ako sa len dá. Réžia mi pripadala o niečo svižnejšia než v ostatných Kurosawových filmoch čo som videl. Oceňujem snahu nalepiť na jednoduchý dej aspoň nejaké zvraty a väčšiu snahu o psychologické prekreslenie Mifuneho hrdinu. Ale päť hviezdičiek je za posledný súboj, pretože to čo tam Mifune spravil (tasiť ľavou, stiahnuť sayu a potom de facto reverzom spolu so zatlačením pravou seknúť tak zblízka bez toho aby sa sám zranil ) je mimoriadne ťažké, on to však zvládol úplne perfektne. (väčšina z pokročilejších iaidistov by mala veľký problém už len s tasením ľavou). 9/10 (29.12.2006)

Historická linie Kurosawova díla se opakovaně vrací k základním mravním problémům tradicemi a statičností spoutané země a mezí a možností rezistentního individua v tomto rámci ortodoxie konvencí a kast. Tímto jedincem je i tentokrát oblíbený Kurosawův herec Toširo Mifune. Rozvážná dynamičnost brzdí nepřipravenou horkokrevnost naivního mládí a výstižně reprodukuje cyklickou časovost doby, v níž se činy statečného čestného samuraje odehrávají. Happyend není za těchto okolností vyumělkovaný, ale přirozený a jako vyvrcholení nenapadnutelný. Jakkoliv tyto pohledy do národní identity mohou působit pro Evropana neobvykle a až nestravitelně, jejich význam je neoddiskutovatelný. V zásadě rovněž evropskýma očima kvalitou, která má japonské kořeny, prostředkují všelidské nesnáze a žaly. Katastrofický konec a zhroucení japonského státu v r. 1945 byly ještě v době vzniku filmu živým, palčivým problémem. A tímto problémem bylo nejen končící samurajství a jeho mravní a myšlenkový svět, ale i neméně nesnadná otázka jak odlišit to, co by mělo zůstat i do budoucna, od toho, co se viditelně přežilo. Problém, který je všelidský a nadčasový. I dnes, téměř půlstoletí po vzniku tohoto filmového klenotu nejvyšší zlatnické práce. (26.08.2007)

Tentokrat to nebude odo mna plna palba, lebo jo, niektore sceny su fascinujuce a nadherne, ale pribeh a dej je len z tych priemernejsich - korupciu poznal uz Staroveky Egypt a je stara ako ludtvo samo, takze na tuto temu sa uz toho da len malo vymysliet. Je sice pravda, ze japonski chlapci sposobuju Sanjurovi neskusenostou a naivitou viac problemov nez uzitku, ale tak jaxi je to aj u ostatnych narodov, Japonsko nie je vynimka. Zvysok pribehu je potom uz len vata, ale je tuna pritomna samurajska tematika /to mam rad/ a herci ako Toshiro Mifune a Takasi Simura sa do toho dobre opreli a tahaju film. Ovsem, Kurosawa natocil uz aj lepsie filmy, tento je len nadpriemerny. 85 % (19.04.2016)

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)