Sanjuro

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc). Sanjuro měl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou... „Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“  Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací pro Lady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl. [70%] (26.02.2023)

Ďalší  videný Kurosawov precízny filmový zárez na svojom konte, čo opäť poteší, keď už teda nič iné. Pomaly, ale už isto vyčerpávam všetky možnosti "rozprávkových" spoluprác - výnimočného režiséra so skvelým, dvorným hercom, pričom sa dosť obávam toho, ako to bude vlastne vyzerať potom, keď sa ich cesty už raz a navždy rozídu, a to mi skrátka pripomína niečo na princíp "domu bez okien" ?! Určite vyskúšam aj absencie Toširóa Mifuneho, no bude mi sakramentsky chýbať ! Tentokrát opäť nakrútil film o samurajovi, či poprípade o samurajských učencoch, len na trochu iný spôsob, než ako bývam možno doposiaľ zvyknutý, kde ale chvalabohu nechýba  tá potrebná dávka adrenalínu, no zároveň aj naivita vedľajších postáv. Našťastie sa svojou minutážou zmestil niečo málo nad 90 minút, kde sa oplatí vydržať až do samého konca, kedy si protagonista pre divákov prichystal jedno 'milé' prekvapenie. To ale ešte neznamená, že sledovanie dlhších filmov, by bolo nejakým strašným utrpením, proste nepohŕdam ani kratšími kinematografickými dielami zo strany progresívneho tvorcu, ktorých až tak veľa zase nemá, a preto si ich tak extra vychutnávam. (29.03.2022)

Nikdy jsem v sobě neměl tolik mladické nerozvážnosti, abych šel bonzovat na mocné šmejdy kvůli jejich korupčnímu jednání. Tutově by se to totiž obrátilo proti mně a skončil bych rozsekaný na malé kousíčky, stejně jako ti žlutí kluci, kdyby nepotkali Sanjura. Sanjuro je zkrátka báječný - špinavý, mazaný a ještě skvěle porcuje své nepřátele. Není však jediným pozitivem tohoto snímku, neboť třeba taková paní správcová svým pacifismem naprosto odzbrojuje. Také samurajské finále mne nadchlo, ale nemohu dát plný počet kvůli jisté naivitě příběhu, díky níž je příběh černobílý nejen díky kameře. Přesto jsou Odvážní mužové nejzábavnějším filmem, který mi pan Kurosawa osobně promítal před spaním. (19.10.2013)