Nelitujeme svého mládí

Film je zaujímavý, ako z historického hľadiska rovnako aj ako klasická dráma. Všetky historické udalosti sa skutočne odohrali, tak ako je to podávané vo filme. Len osoby sú fiktívne. Dej filmu začína v období priebehu Mandžuského incidentu a začínajú prípravy na vojnu spojenú s inváziou japonskej armády na ázijskom kontinente. Pochopiteľne, že aj v Japonsku sa našla opozícia, proti zbrojeniu a silnejúcemu militarizmu. Film rozoberá incident na Kjótskej univerzite, kde profesor Takigawa Yukitoki za svoje názory (obhajoval marxistickú filozofiu) musel opustiť univerzitu. Na protest ostatní členovia Právnickej fakulty odstúpili zo svojich funkcii a študenti bojkotovali štúdium. Dej filmu sleduje osud profesora Yagihara (ide o profesora Takigawu) jeho dcéry Yukie a dvoch jeho študentov Ruykichi Noge (ľavicovo orientovaný študent odchádza z univerzity a zapája sa do ilegálnej činnosti) a Itokawa (pokračuje v štúdiu na univerzite). Po vojne sa profesor Takigawa vrátil späť na univerzitu a stal sa jej prezidentom. Cez osobu fiktívneho hrdinu Noge sme sa dostali aj k osudu profesora Hidemiho Ozakiho, ktorý bol popravený za spoluprácu so sovietskou spravodajskou službou , bol informátorom sovietskeho agenta Richarda Sorgeho. Ozaki sa dozvedel, že Japonsko sa chce vyhnúť vojne so Sovietskym zväzom. Tak sa uvoľnilo pre bitku u Moskvy 18 divízii, 17000 tankov a viac ako 15000 lietadiel zo Sibírskeho vojenského okruhu. Ozaki aj Sorge boli popravený za špionáž. Osud profesorovej dcéry Yukie a rodičov jej milenca Nogeho je v skutočnosti osudom pozostalých po profesorovi Ozakim. Aj im sa dostalo zadosťučinenia až po vojne. Film sa nemohol vyhnúť cenzúre a v našom prípade dvojitej. Nakoľko pochádza z roku 1946 tak prvou cenzúrou prešiel cez japonský filmový priemysel ale aj cez okupačný americký. Jeden z tých lepších japonských filmov. (02.03.2020)

Krásný raný a povalečný Kurosawa, který mapuje předválečné, válečný i lehce povalečné Japonsko a to díky skvělým postavám s politickým přesvědčením a stanoviskem k boji za svobodu. Tohle je nejsilněji prezentováno mladou Yukio (Skvěle zahranou Setsuko Harou) a jejím vztahem a láskou ke dvěma studentům Nogemu a Itokawovi, kteří se napříč roky více a více mění. Už zde Kurosawa projevil velký cit pro filmové médium a jeho rozmanitost ve scénách. Jsou tu velkolepější scenérie, minimalistické chvíle, krása ve všednosti a tvrdé práci a to vše obohacují kvalitně napsané a hloubavé dialogy. Ovšem bez hluboké proměny a cesty Yukio by byl film poloviční. Protože právě to celý příběh skvělý stylem zaštiťuje a tvoří to celé srdce a duši tohoto silného filmu, který je pouhý rok po válce nečekaně hlubokou a kritickou studii posledních let Japonska před jeho natočením, což jen ukazuje jaký byl režisérův postoj a že jen čekal, kdy to ze sebe bude moc vypustit ven. (20.08.2023)

Kurosawa si mne opět získal a připomněl mi, co je jeho nejsilnější stránka. Vypráví, a nemá problém s obrovským zrychlením a zpomalením děje. Zde je několik míst, ve kterých během dvou střihů děj poposkočí o několik let, a vyprávění drží tempo. Ve vybraných úsecích jakoby shrnuje, co se právě děje tím, že předvádí poměrně banální scény, které dovedou být dlouhé, mlčenlivé. Přitom jsou ale nabité vnitřním napětím, které vypovídá mnohem více než předchozí děj. Herečka v hlavní roli Yukie je naším průvodcem po tom, jak si Japonci prošli postupným upadnutím do válečné morální mizérie. Kdo nechtěl, neměl to lehké. Nicméně Yukie byla zrozena pro to, aby trpěla (citace). Abych tedy shrnul silnou stránku Kurosawy: Dovede vyprávět filmovou řečí místo slov, když ilustruje Yukiinu nevyzrálost, marnivost, nerozhodnost, předtuchu a posléze věrnost, odhodlanost a vnitřní svobodu. Slušně jí pomáhají ostatní herci; milé překvapení pro mne je, že bych těžko hledal výjimku. Potěšil mne charakterní Shimura, obvykle klaďas, v malé záporné roli. Co se týče historické věrohodnosti děje, skutečně je postaven na reálné postavě -- Hotsumi Ozaki -- jasněže Japonci jako hodně zlí váleční štváči potřebovali hned po válce taky nějaký protiválečný materiál. Málo se ví, že v Japonsku před i během války byla dost rozsáhlá opozice, nicméně neměla opravdovou moc něco změnit a omezovala se hlavně na akademické a teoretické kruhy a, paradoxně, na armádní špičky. Ostatní obyvatelstvo, čím méně vzdělané, tím víc podlehlo válečné propagandě (což je ve filmu solidně naznačeno). No a také byli ti, kdo z války vyloženě těžili... Abych uzavřel, pro mne je to nikoli úplně dokonalý Kurosawa (Opilý anděl je formálně o několik let vyzrálejší), ale ke špičce ho směle přiřadím. (26.10.2012)

Akira Kurosawa v tomto filmu citlivě zachytil zrání ústřední hrdinky na pozadí předválečných, válečných a poválečných politických událostí. Yukie Yagihara, dcera univerzitního profesora, již přesvědčivě zahrála Setsuko Hara, vyrůstá z rozmazleného děvčete, stále nespokojeného, vnitřně necelistvého a hysterického, v samostatnou individualitu, silnou ženu, která se po smrti svého muže, popraveného odbojáře, vydává pomoci jeho rodičům (vesnickým rolníkům) a čelí nepřízním doby, inkarnovaným šikanou vesničanů, kteří tyto „vlastizrádce“ vyloučili ze svých řad. Scény, v nichž Yukie pracuje s tchýní na nočním rýžovém poli, patří k nejsilnějším momentům filmu. Na pokraji tělesného zhroucení nabývá vzdor této mučednice až mystického prozáření. Fascinující oslava vnitřní svobody a vzdoru. (24.12.2010)

Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody. (22.02.2011)