Yojimbo

Když jsem u tohoto filmu psal, že mě zřejmě nic nepřesvědčí o výjimečnosti asijských filmů, jaksi jsem zapomněl na jednu výjimku a tou je Akira Kurosawa. A nehledě na to, že tento film nedosahuje kvality Sedmi samurajů (ale když budu upřímný, hodně dlouho jsem váhal nad 90 %) bavil jsem se i tak. Mifune je sympaťák, takhle nějak si představuju správného samuraje - moc nemluví, jen pozoruje, a když je třeba, tak tasí. Rychle a smrtelně. Prostě a jednoduše, další film od Kurosawy a nebýt toho, že některé scény mi přišly moc natažené, dávám další plný počet. Takhle si ho nechám do zálohy pro další zhlédnutí. 80 %. (28.09.2011)

Můj první Kurosawa a moc se těším, až si seženu další jeho pecky. Yojimbo mě uchvátil atmosférou (šíleně se mi líbí, když vítr dramaticky rozfoukává prašnou cestu kolem hlavních postav), drsně se tvářícím Toshiro Mifunem (vůbec se už teď nedivím, že hlavní hrdina románu Johna Irvinga Until I Find You se snažil napodobovat jeho škleb, určitě se to může hodit) a překrásnou širokoúhlou kamerou. FIlm není určitě zajímavý jen pro srovnávání s jeho remaky, dodnes je to ukázka skvělé a nadčasové filmařiny. (24.06.2006)

Japonská legenda Akira Kurosawa dodnes patří mezi režiséry, jejichž díla stárnou s velkou grácií. Jeho fascinace západními žánry (především westerny a noirovkami) a schopnost skloubit typicky japonský styl s mezinárodně pochopitelným vyprávěním činí z jeho vrcholných děl nadčasové záležitosti – a jedním z nich je bezesporu Yojimbo, někdy uváděný také pod názvem Tělesná stráž. Jak je pro Kurosawu v podstatě standardem, celý snímek se pyšní nádhernou vizuální stránkou s precizní kompozicí prvků mizanscény a velkou hloubkou ostrosti, často postihující dění ve více plánech či dynamický pohyb postav před kamerou. Výrazné hudební motivy kombinují japonskou tradici se zřetelně westernovými prvky. Inspirace noirovkami se zase projevuje hrou světla a stínu, a to především v napínavé scéně útěku ústředního samuraje za zajetí. Více zde. (19.08.2021)

Můj třetí Kurosawa. Ani tento snímek mě však nedokázal přesvědčit. Na vrchol zatím stále stavím Rašomona. Tělesná stráž má výbornou formální kvalitu, ostatně jako spousta východoasijských snímků. Má svou poetiku, ta je ovšem západnímu divákovi včetně mě většinou na hony vzdálená. Příběh je díky mnoha intrikám trochu zmatečný a celkově je Tělesná stráž často spíše nudná než plná napětí, jak by to asi u samurajských filmů mělo být. (07.04.2012)

Nevím, zda se více klanět filmařskému umu Akiry Kurosawy za to, jakou dal tomuto filmu skvělou atmosféru, či za nevídaný herecký výkon Toshira MIfuneho. Tohle je opravdu klenot. Nevíděl jsem sice mnohem známější remake z dílen S. Leoneho, ani druhý remake s WIllisem v hlavní roli, ale pochybuji o tom, že by jimi byl překonán můj pocit z tohoto filmu. Zatím to nejlepší, co jsem od Kurosawy viděl. 10/10 (21.11.2007)