Yojimbo

Můj první Kurosawa a moc se těším, až si seženu další jeho pecky. Yojimbo mě uchvátil atmosférou (šíleně se mi líbí, když vítr dramaticky rozfoukává prašnou cestu kolem hlavních postav), drsně se tvářícím Toshiro Mifunem (vůbec se už teď nedivím, že hlavní hrdina románu Johna Irvinga Until I Find You se snažil napodobovat jeho škleb, určitě se to může hodit) a překrásnou širokoúhlou kamerou. FIlm není určitě zajímavý jen pro srovnávání s jeho remaky, dodnes je to ukázka skvělé a nadčasové filmařiny. (24.06.2006)

Tak teď si, přátelé, svorně zachrochtejme blahem. Obecně mám problém s asijskými filmy i s Kurosavou jako takovým - uznávám ho jako überzdatného filmaře, ale některé podivnosti ve scénářích a hlavně japonská herecká škola mi často kazí zážitek z jinak velmi povedených snímků. "Ochránce" je první film, u kterého odhazuji všechna "ale" - ukázkově napsaný scénář, mistrně rozehraná zápletka, Toshiro Mifune v roli mlčenlivého bohatýra a mstitele, širokoúhlé záběry soubojů na prašných ulicích zametaných větrem. Napínavý útěk pochroumaného samuraje a závěrečný souboj si budu v myšlenkách přehrávat ještě hodně dlouho. Chro. (21.02.2010)

Po letech jsem si Tělesnou stráž přehrál a musím ji konečně i okomentovat. Úvodní scéna, kdy nese pes v tlamě ukousnutou lidskou ruku, navnadí na minimálně zajímavý filmový zážitek. Což se potvrdí. Toširó Mifune (mj. Indiana Jones a Chrám zkázy), je naprosto vynikající osobnost, která v tomto filmu vládne nejen katanou, ale, světe div se, i filmovým uměním. V druhé polovině se Yojimbo maličko vleče, ale jen chvilku, aby přišel dlouho očekávaný akční závěr. S jednou životní pravdou navrch. Výborná je i hudba. Sedm samurajů se mi líbilo o něco víc, ale i tenhle praotec PRO HRST DOLARŮ, se nemá za co stydět a dodnes patří mezi vynikající a často citovaná díla. Nadčasová kultovka a oblíbený snímek Kevina Costnera. (12.03.2022)

Zatím nejlepší Kurosawův kousek, který jsem viděl. Sice miluju dolarovou trilogii, ale jeden až nechápe tu Leoneho drzost, udělat (nadto nepřiznaný!) remake takového masterpiecu - a vyrobit nadto horší film. Vůbec ne nekvalitní, ale horší. Z druhé strany ale rozumím tomu, co ho na téhle látce lákalo. Yojimbo totiž nezapře inspiraci v klasických westernech. Půjčuje si jeho tropy a svou širokoúhlým snímáním s velkou hloubkou ostrosti, kde se v různých plánech mohou odehrávat různé věci, tohle zařazení ještě podtrhuje. (08.04.2023)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)