Pearl Harbor

Aneb historie po americku. Nebudu se k svému hodnocení téhle drahé srandy prokousávat postupně. Film je to přímo mizernej a to mu ještě fandím. Ne že bych čekal malbu od Rembrandta, ale tuhle mazaninu by na koleně spíchlo každý filmařský nedochůdče. Vstoupíte (nebo spíš jste vstoupeni) do děje tím, že vám předvedou, jak ti stateční hrdinové již od mala šlapali pěkně za svým a bili se jeden za druhýho. Pak střih, pár scén leteckýho výcviku, kde si oba počínají tak, že by je i nejsenilnější důstojník okamžitě vyrazil (což Doolittle, zde instruktor stíhačů, neudělá - BTW Alec Baldwin Doolittlea nepřipomíná ani z rychlíku, ale Američané v tomhle filmu musí všichni vypadat dokonale sportovně a sveřepě, podobně je to s Rooseweltem a koneckonců i Jamamotem), a pak hurá do války, teda alespoň pro jednoho heroa, toho, co se právě zamiloval. Nezůstaneme ušetřeni dojemného (ale mravného!!!!) loučení a hovorů na téma láska a povinnost. Až potud opakování klasického hollywoodského schématu (ne že by to pak bylo originální, celý film máte dojem, že jste tuhle cukrovou vatu už někdy jedli). Není třeba dál rozpitvávat stupidní zápletku, jen tolik, že domělý mrtvý se zázračně vrátí v předvečer útoku, pohádá se s kámošem, co mu podle něj přebral holku, ale pod tíhou okolností a těhotenství se zas musejí dát do hromady, protože, světe div se, Japonci jsou tady. Podle tandemu Bay + Wallace je zřejmě historie jen jakýmsi prvotním návrhem, který je třeba dále dopracovat. Ze skutečných reálií se diváku dostane jen pár útržků (je to jako dělat koláč s rozinkami, ovšem místo těsta použijete beton. Rozinky ovšem ponecháte a můžete pak každýmu tvrdit, že právě to značí, že je to koláč). Jaksi není vůbec zřejmo, proč k útoku došlo, jaký byl japonský záměr, proč byli Američané tak neuvěřitelně slepí. Nijak mě neohromila ani technická stránka filmu. Stojící řady P-40 jsou tak evidentní makety, že to až bolí, japonské lodě rozhodně nejsou japonské druhoválečné, např. letadlové mají paluby v úhlu, můstky na nesprávné straně, asi proto je vidíme jen v minimálních záběrech (použila se některá současná americká), stejně je na tom většina amerických lodí v přístavu, tedy ty které nejsou makety či animace. Scéna náletu a explozí na palubě čtyř u sebe stojících lodí (pravděpodobně torpédoborce třídy Spruance postavené v 70. letech) se opakuje asi třikrát z různých úhlů, přitom jde o jeden z nejtrapnějších záběrů vůbec, jak z béčkového akčňáku. A pak vzdušné souboje. Jde zejména o honičku našich boys se svými protějšky na zerech, kdy se jim podaří, je to tak kůl, navést Japonce proti sobě tak, že se posrážejí. Až na to, že - ále, je to v komentu uživatele Hans_Fiala. Aby citlivé srdce amerického diváka nezůstalo poraněno, musela se ještě dolepit Doolittleova odplata, zobrazená jako nevětší čin v dějinách lidstva, a jíž se samozřejmě na bombardérech účastní i naši hoši od stíhačů(?). V závěru pak, asi aby toho nebylo za ty peníze málo, se ještě dočkáme zcela debilní přestřelky s japonskou hlídkou, vedenou podle pravidel I'm American so I'm bulletproof, a aby se vyřešila naše zápletka, jeden musí z kola ven. samozřejmě Hartnett, Affleckovu smrt by autor nepřežil. Nakonec ještě mravní ponaučení o tom, jak Amerika obstála ve zkoušce a poklidný středozápad s rodinnou idilkou. Scénář se zmítá v křečích, obvykle se složité hovory odehrávají přes boha, hrdinové jsou tak nevýrazní, že mi došlo až po pěti minutách, že odešli ze scény (nebo že se zase vrátili), nejvýraznějším charakterem je koktavec, Baye asi po pěti stranách přestala bavit historická literatura a řekl si, že to zvládne líp. Co se výpravy týče, skoro 40 let stará Tora! Tora! Tora! vypadá asi tak desetkrát přesvědčivěji. Není přítomna jakákoli záporná, či alespoň rozporuplná postava. Všichni jsou to pohodoví pohlední hoši a milují se navzájem. Tedy pravda jeden Angličan, co se objeví na plátně, narozdíl od Amíků není hezoun pohodář, zřejmě je unavený a ani trochu hrdinský. Ne soudruzi, tohle není Jim Beam, tedy Pearl Harbor. (15.10.2005) (méně) (více)