Pearl Harbor

Bayov ďalší kolos, tentokrát trošku viac presladený a som rád, že odvtedy do podobnej rieky neskočil, lebo mám taký dojem, že občas sa v nej aj dramaticky začal topiť. Predchádzajúci 'Armageddon', zameraný viac na sci-fi a triky, no mne ponúkol viac dojemnejšie momenty ako tento snílkový epos. Ostatné však funguje ako hodinky, keď to celé prestane byť jemná, dojemná dráma, Bayov motor na zábavu sa opäť roztočí na plné obrátky a tak je to až do konca. 75%. (05.03.2006)

Nerealistická kravina. Ovšem velice pěkná nerealistická kravina, alespoň v případě že nemáte na Micheala Baye vypěstovanou alergii. Bay dokazuje, že je zručným režisérem, avšak úzce zaměřeným pouze na coolové, zábavné fláky a dramatická poloha mu příliš nejde. I zlatý hřeb celého filmu - drtivý nálet na přístav je v Bayově podání coolová podívaná plná efektních výbuchů, krásných zpomalovaček a jiných videoklipových vychytávek. A teď, je to klad nebo ne? Obrazová stránka filmu je totiž opravdu velice pěkná, místy bych si troufal říct krásná, nabízí se však zásadní otázka, zda se všudypřítomná obrazová krása k válce vůbec hodí. Moje odpověď zní 'v Bayově podání ano'. Pearl Harbor se vám může líbit, pokud zkousnete že nejde o opravdový válečný snímek, nýbrž o další popcornovou Bayárnu, akorát natočenou podle skutečné historické události. Jestli se přenesete přes tohle, pak již nejpíš snadno strávíte i nepříliš vyvedenou milostnou zápletku, toporné herecké výkony a limonádový závěr, vymyšlený patrně hlavně kvůli americkému publiku. To aby americký lid nebyl na pochybách, jeslti to těm Japoncům natřeli, nebo ne. 70% (29.10.2007)

Tenhle film mám hodně rád, což je zvláštní. Válečné filmy mi mnohdy nic neříkají a jejich propojení s romantikou nemám zrovna v lásce, ale Pearl Harbor je jiný. Až na několik zbytečně natáhnutých scén jsem se ani trochu nenudil, za což může zejména Bayova režie. Ano je to tak, Michael Bay, zkušený videoklipař, který ví komu co dát, se v Pearl Harboru pořádně vyšvihl a režíruje jako mistr svého řemesla. Není to však jen osoba režiséra, která zvedá tento obyčejný scénář nad průměr, té totiž zdařile sekunduje hudební skladatel, který tahá z rukávu jedno eso za druhým. Tak nádhernou hudbu spojenou s výborným zvukem a překrásným obrazem jsem už neviděl dlouho. Nebýt té přílišné délky a několika natahovaných scén, jistě bych byl schopen tento snímek ocenit plným počtem hvězdiček, takhle jsem sáhl alespoň k těm zaslouženým čtyřem. Svěrák by se mohl učit... (23.08.2006)

Aneb když Michaelu Bayovi přestali stačit dva černí ukecaní policajti a když si znovu plácl s Benem Affleckem, který měl zatěžkávací zkoušku v akčním velkofilmu právě u Baye (Armageddon). Ačkoliv se dá spekulovat, jaké housle tu herci (nutno podotknout, docela slušně vybraní) v téhle monumentální válečné fresce vůbec hrají. Hrdá Amerika ztrácí svou nevinnost, trikaři z ILM se utrhávají ze řetězu. Ale postupně. K Pearl Harboru jsem se vrátil po několika letech. Nelituju, ač ta délka je smrtící. A vlastně stále platí to, co před lety. K Bayovi prostě to úsměvné filosofování, dospívání v muže, pseudohistorická velkolepost, barvotiskovost, přeslazená romantika a totální americký patriotismus (Brit k Američanovi: „Jestli je víc Američanů takových, jako jste vy, Bůh pomáhej našim nepřátelům.“) patří. A pokud divák není totální cynik, přežije to, dokonce mu to místy bude velmi příjemné. Skutečně příjemné. Příběh je jednoduchý, o triviálnosti a povrchnosti bych ale zas tolik nemluvil (ani v případě odbytého japonského plánování a amerického velení – nikdo tu snad nečekal lekci z historie). Jakmile zazní první výbuch, divák si „užívá“ všudypřítomný chaos, explodující lodě, vzdušné souboje, velkolepou výpravu, zátěžový test pro nemocnici a topící se námořníky. Všechno je to natočené mistrovskou rukou, samozřejmě v dokonalých barvách a bez těch škaredých záběrů (utrhané končetiny atp.). Naopak záběrů zalitých sluncem a těch vymazlených nejen na prapor s hvězdami a pruhy je tu tolik, že místy divák musí smeknout (kameraman John Schwartzman zaválel). Potěší i epická a maximálně romantická hudba Hanse Zimmera, své s palcem nahoru odvedli i zvukaři. Válka jinak, válka jako vizuální show. Pod pečlivým dohledem Jerryho Bruckheimera!! (30.08.2015)

Především bombardování Pearl Harboru je neuvěřitelně realistické. Válečná apokalypsa pro filmové plátno. Jeden si přitom říká, zda kompars přežil ve zdraví. Kamera je výtvarná, poetické...i patetická. Některé obrazy nadchnou svojí lyrickou atmosférou, jiné přibijí k zemi nekompromisní syrovostí. Vlastenectví odkapavá z plátna na zem, tolik se ho občas nahromadí. No a? Po několikáté si opakuji, že Američanům až příliš vytýkáme to, co nám samotným chybí. Válečné filmy příliš nevyhledávám, tento mě v kině nezklamal. Zato Tmavomodrý svět vedle něj vypadá jako ušmudlaná Popelka. Jistě, Američani mají více peněz, skvělé technické zázemí a tak. Není však pro nás přece nutné, hrnout se do rádoby velkofilmů. Nebeští jezdci jasně ukázali, jak vypadá nejlepší válečný letecký film o Češích a počesku. A dramatický obraz války najdeme ve vynikajícím Kočáru do Vídně stejně, jako v úžasných Démantech noci... (23.03.2011)