Černá kočka, bílý kocour

V jednom ze svých nejslavnějších filmů Emir Kusturica dobře dokazuje svoji pověst balkánského Felliniho, a to prakticky se vším, co k takovému označení patří. V „cikánské“ komedii Černá kočka, bílý kocour dominují volně provázané komediální scénky, skeče a taneční a hudební vystoupení, jež vytváří dojem chaotického mumraje. Postavy jsou plné života, expresivních gest. Jedná se o velmi specifickou poetiku kořeněnou místy až slapstickovým humorem. Problematické je, že Kusturicovi cikáni jsou spíše vlastní karikaturou, která stvrzuje snad všechny s nimi spojované stereotypy. Vše je ale v zásadě nekonfliktní (a to, co je potenciálně konfliktní, má být vtipné), což v kombinaci s evidentně prozápadní orientací filmu (postavy se zhlíží v hollywoodských filmech a citují z nich, nebo poslouchají anglicky zpívané písničky) vypadá jako čirý exportní kalkul. (19.06.2013)

Málokterý film mně dokáže tolik naplnit radostí ze života jako právě tento Kusturicův kus. Cikánský temperament smíšený s dny plnými slunce, geniální hudbou, neskutečně pohodovou atmosférou, radostí ze života etc. Emir Kusturica má podobně jako například Jean-Pierre Jeunet (DELIKATESY, AMÉLIE Z MONTMARTRU etc.) zvláštní dar: udělat zábavnou fantasmagorii, která by držela pohromadě, byla dostatečně originální a přitom filmová; prostě, aby takto předložený materiál fungoval jako FILM, nikoliv pouze jako EXPERIMENT. Co si přát více? Snad jen více takových filmů. (19.09.2004)

,,Jebu tě! Žer hovna!" Tak mi moji milí přátelé z bývalé Jugoslávie rozšířili zase obzory. Tohle jsem totálně nečekal. Pravá nefalšovaná cigánská jízda plná spousty sprostých slov, alkoholu a černých hlav. K tomu všemu nádherný přenádherný soundtrack plný melodií a písní kočovníků, kteří to dotáhli až do našich krajin a bohužel se jim u nás zalíbilo. Všechno je to tak strašně energické, že i redbull s finskou vodkou je proti tomuto žlutá sodovka. Na další film od Emira Kusturice si už nejspíš nikdy čas neudělám, ale za tento skvost má můj respekt a uznání. Naposledy jsem se podobně zasmál u Diktátora(toho nového). 4* (12.07.2012)

Viděno během Challenge Tour - Filmový lov: Úkol číslo 13 - Film s barvou v názvu. Málem začínám propadat panice, že se můj filmový lov začíná měnit v lov na filmové blbosti. Kusturicova poetika se se mnou naprosto míjí, nežeru mu to a nezasmál jsem se ani jednou. Pokud budu chtít vidět bizarní postavičky jako z nějakého panoptika, pustím si rozhodně jiné filmy. Dvě hodiny nudy, jedna hvězdička za ústřední píseň a nostalgii spojenou s No Mercy. (07.06.2015)

Těžké hodnotit, protože k plnému docenění tohoto atipického dílka je asi třeba alespoň částečně porozumět životním postojům a zvláštnímu myšlení hrdého cikánského národa. A jak jsem tak film sledoval a zoufale se snažil orientovat ve zběsilém střihu a svérázných dialozích, čím dál více mi docházelo, že já pro jejich náturu asi nikdy mít pochopení nebudu. Zajímavý námět, fajn herci a skutečně výborný hudební doprovod, ale jestli chtěl Emir Kusturica touto groteskou něco určitého naznačit, k mým uším a očím to bohužel nedospělo. 60% (05.10.2012)