Černá kočka, bílý kocour

V mém okolí velice známý a oblíbený film, který osobně řadím k tomu nejzábavnějšímu, co jsem kdy viděl. Nejvíc mě na něm baví ten balkánský temperament a okouzlující radost ze života, kterou je to prostoupeno - obojí tolik protikladné středoevropskému emočnímu chladu a maloměšťácké připosranosti. Sleduji-li tento film - a viděl jsem ho již mnohokrát - jsem vždy strhnut jeho živelnou energií a báječnou hudbou, která s ním tvoří dokonalou jednotu. Vidět tuto šílenost je čistá radost. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem dostal chuť vidět to po letech znovu, opět mě ten film dokonale dostal. Ten jeho dokonalý soundtrack, který znám nazpaměť, to je prostě tak skvělá hudba, až to není možné. K tomu to bezchybné obsazení, neskutečná sranda a nádherný, ale vážně NÁDHERNÝ závěr, to všechno dohromady mě prostě úplně ohromuje. Velká srdcovka, na kterou nedám dopustit a která člověku vyloženě dobije baterky. (27.12.2013)

Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. (28.08.2007)

Těžké hodnotit, protože k plnému docenění tohoto atipického dílka je asi třeba alespoň částečně porozumět životním postojům a zvláštnímu myšlení hrdého cikánského národa. A jak jsem tak film sledoval a zoufale se snažil orientovat ve zběsilém střihu a svérázných dialozích, čím dál více mi docházelo, že já pro jejich náturu asi nikdy mít pochopení nebudu. Zajímavý námět, fajn herci a skutečně výborný hudební doprovod, ale jestli chtěl Emir Kusturica touto groteskou něco určitého naznačit, k mým uším a očím to bohužel nedospělo. 60% (05.10.2012)

husy, husy, husy, všude samý husy...........Bizarní koprodukční komedie se stylovou lidovou hudbou a... husy. Od začátku do konce svižná vypalovačka ze života chudých kšeftařů, zlodějíčků a vychytralých mafiánů....husy, husy a husy.......překvapivé nakouknutí do jižanské mentality.......husy.. husy... husy......všude jenom samý husy........... (27.11.2004)

"Čierna mačka, biely kocúr" asi nie je najlepší film srbského režiséra Emira Kusturicu, ale na song Pittbul terrier dozaista nikdy nezabudnem. To je absolútna pecka. „Ja grizem, žderem, režim, derem, njušim, stenjem, jedem, serem. Ja lajem, žaram, sisam, karam, u licu vošten u duši pošten. Ja sam pitbull terrier! Ja sam mala pitbull terrier! Ja grizem, žderem, režim, derem, njušim, stenjem, jedem, serem. Ja lajem, žaram, sisam, karam, u licu vošten u duši pošten. U licu vošten u duši pošten! Pitbull!!! Ja grizem, žderem, režim, derem, njušim, stenjem, jedem, serem. Ja lajem, smaram, sisam, karam, u licu vošten u duši pošten. Ja sam pitbull terrier!“ **** (06.09.2012)