Režie:
Emir KusturicaScénář:
Abdulah SidranKamera:
Vilko FilacHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Mirjana Karanovič, Mira Furlan, Pavle Vujišič, Slobodan Aligrudič, Emir Hadžihafizbegovič, Davor Dujmovic, Eva Ras (více)Obsahy(1)
Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)
(více)Recenze (62)
Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých. ()
Sedlo mi to sice maličko víc, než vše ostatní co jsem od Kusturicy zatím viděl, ale i tak jsem si upevnil názor, že to prostě není režisér pro mě. Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale od té detailní scény obřízky malého kluka (kterou nechápu, proč tam Kusturica vůbec dával, jelikož se na to nekouká vůbec dobře) mě to zase zajímalo pouze v jednotlivých scénách, ale vůbec ne jako celek. Hlavně mi to přijde dost divně zrežírované. Vypravěčem příběhu je ten malý kluk Malik, takže by měl být i hlavní postavou, ale zároveň je zde hromada scén, ve kterých vůbec neúčinkuje, nemohl v nich ani být a je tam naprosto nedůležitý, takže to chvílemi vypadá ne jako jeho příběh, ale jako příběh jeho otce, ale přitom tam pořád Malik má co chvíli nějakou svoji vypravěčskou vsuvku. A i tak se zde s postavami moc nepracuje, takže se ani Kusturicovy nepovedlo vyvolat jakýkoli můj zájem o ně. Místy mi to ale připomnělo české devadesátkové filmy o komunismu typu Báječná léta pod psa, obzvlášť ve scénách, kdy někdo zničehonic umřel, tam ta podobnost totiž byla naprosto přesná a to nemyslím jako pochvalu. Tohle teda aspoň nemá černobílé charaktery, což je zase k dobru, ale i tak tu jsou celkem mdle vykreslené a za celou dobu se nikam moc neposunou, Jsou tu sice dost zajímavé scény, (třeba předávání štafety, ta na skále nebo asi všechny z lágru), Titovu dobu to taky vykreslí slušně a zahrané je to skvěle, ale celkově mi to zase přijde strašně průměrné a žádný silný zážitek jsem z toho taky neměl. Ani ta Kusturicova poetika mě prostě nebere, i když tady aspoň nebyla tak hektická a rozverná, byť bych to v některých scénách uvítal víc než tu depku, do které to bylo laděné. 3* ()
Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušení hospodářských styků. Příběh o rodině, které se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší. Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný. ()
Film zachycujici atmosferu Titovy Jugoslavie ocima maleho chlapce. Ocima ditete. Emocionalne hluboky pribeh jedne rodiny v obdobi, kdy malemu klukovi udela nejvetsi radost kopaci mic, kdy si lidi musi dat velky pozor na to co rikaji (coz je nam Cechum moc dobre zname) a kdy i rodina vam muze vrazit kudlu do zad. Uz sam pribeh naznacuje nezasvecenemu divakovi, ze tenhle snimek nebude zadne placani do vody. ()
Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče. ()
Galerie (17)
Photo © Centar Film
![Otec na služební cestě - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/752/162752895_633b57.jpg)
Reklama