Otec na služební cestě

No tak tenhle film od Kusturici je krapet slabsi, ale porad to je nadprumer. Hlavne me prekvapilo, ze film neni az na par vyjimek moc komickej, precejen 4 dalsi filmy, co jsem od Emira videl, byly dost do komedie. Ale zase se nejedna o naky nervydrasajici drama, i pres vsechny ty tezky situace je film vcelku pohodovej. Opet tu je skvela hudba, pekna kamera a herci jako vzdy skvele prirozeny. Navic ten malej kluk mi krapet pripomnel Kolju. Za tech 130 minut jsem se nenudil, ale krapet zkratit by filmu prospelo. (11.09.2007)

O životě jednoho oddaného straníka v nelehkých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie očima jeho syna. Kusturica má neobyčejně vytříběný vypravěčský talent, jeho film (jak je ostatně typické) zabírá poměrně dost rozsáhlý dějinný úsek a umožní divákovi prožít komunismus po balkánsku na osudech jedné rodiny. Miki Manojlovič v hlavní roli (Kusturicův dvorní herec) je tradičně bezchybný, režisér netahá z diváka emoce laciným vršením "působivých" scén, naopak, kouzlo Otce na služební cestě tkví v pečlivé drobnohře s charaktery a citlivým pojetím těch opravdu emotivních scén (např. příjezd rodiny za otcem do pracovního lágru). Jako nitka se pak příběhem vine dospívání hlavního hrdiny, a to všechno drží pohromadě až překvapivě dobře. (28.01.2004)

Smutnoveselý príbeh jednej rodiny, s nádychom balkánskej poetiky podávajúci obraz Juhoslávie 50. rokov pod vedením maršála Tita. Nehrozí zahltenie živelnými gagmi s ozlomkrk hrajúcou dychovkou, ktoré v posledných Kusturicových filmoch dominujú. Retropríbeh je o nepoučiteľne neverných otcoch, ktorí vďaka svojim záletom končia na služobných cestách politickej odstávky. Nejednoznačnosť pováh, vyrovnanie sa s hajzlami vo vlastnej famílii, dvojkoľajnosť správania doma a vonku, dojímavé scény prvej veľkej detskej lásky, obetavosť matky nútenej vychovávať deti v ťažkej situácii. Zaujímavosť: Juhoslávia, odchýliaca sa od Stalinovho kurzu sa tiež nevyhla pracovným táborom pre politických väzňov (i keď v špecifický režim na chorvátskom ostrove by sme asi ťažko mohli nazvať gulagom sovietskeho typu). Všetko pohľadom malého chlapca, nepateticky vnímajúceho zvláštny svet dospelých. (10.10.2005)

Sedlo mi to sice maličko víc, než vše ostatní co jsem od Kusturicy zatím viděl, ale i tak jsem si upevnil názor, že to prostě není režisér pro mě. Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale od té detailní scény obřízky malého kluka (kterou nechápu, proč tam Kusturica vůbec dával, jelikož se na to nekouká vůbec dobře) mě to zase zajímalo pouze v jednotlivých scénách, ale vůbec ne jako celek. Hlavně mi to přijde dost divně zrežírované. Vypravěčem příběhu je ten malý kluk Malik, takže by měl být i hlavní postavou, ale zároveň je zde hromada scén, ve kterých vůbec neúčinkuje, nemohl v nich ani být a je tam naprosto nedůležitý, takže to chvílemi vypadá ne jako jeho příběh, ale jako příběh jeho otce, ale přitom tam pořád Malik má co chvíli nějakou svoji vypravěčskou vsuvku. A i tak se zde s postavami moc nepracuje, takže se ani Kusturicovy nepovedlo vyvolat jakýkoli můj zájem o ně. Místy mi to ale připomnělo české devadesátkové filmy o komunismu typu Báječná léta pod psa, obzvlášť ve scénách, kdy někdo zničehonic umřel, tam ta podobnost totiž byla naprosto přesná a to nemyslím jako pochvalu. Tohle teda aspoň nemá černobílé charaktery, což je zase k dobru, ale i tak tu jsou celkem mdle vykreslené a za celou dobu se nikam moc neposunou, Jsou tu sice dost zajímavé scény, (třeba předávání štafety, ta na skále nebo asi všechny z lágru), Titovu dobu to taky vykreslí slušně a zahrané je to skvěle, ale celkově mi to zase přijde strašně průměrné a žádný silný zážitek jsem z toho taky neměl. Ani ta Kusturicova poetika mě prostě nebere, i když tady aspoň nebyla tak hektická a rozverná, byť bych to v některých scénách uvítal víc než tu depku, do které to bylo laděné. 3* (02.07.2022)

Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušení hospodářských styků. Příběh o rodině, které se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší. Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný. (21.01.2008)