Underground

V každé době i v té nejděsivější se najdou jedinci, kteří ji dovedou plně využít ve svůj prospěch. Na základě této skutečnosti Emir Kusturica rozehrál společensko-politické satirické podobenství a pod jeho vedením tak vzniklo vpravdě mistrovské dílo, po jehož zhlédnutí si nutně musím položit neodbytnou otázku. Kam vlastně spěje „lidské” pokolení a nebylo by nám lépe jako opicím, jež jsou našimi prapředky? Underground je trpce nadčasový snímek, který zraje jako víno a v balkánském kontextu je až mrazivě přesný, obzvlášť když vezmu v potaz ten odlomený kus země na konci filmu. Snad jedinou výtku mám k natahované stopáži, ale jinak se hluboce klaním panu režisérovi. (95%) (29.12.2020)

Velmi dlouhý a zajímavý filmový zážitek. Najdete zde jak nezapomenutelné scény (bombardování zoo), tak i scény které nedávají příliš velký smysl ( a to i na Kusturicu). Hudební scénky jsou zpočátku velmi zajímavé, zvláště pak ta úvodní, bohužel postupem času jsou už trochu monotoní a začínají vás tak trochu otravovat. Celkový dojem z filmu také částečně kazí jeho délka, kvůli které je zde i velké množství hluchých míst. Přeze vše je však underground unikátní filmový zážitek, který rozhodně stojí za to. (11.10.2009)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)

Místy mi Kusturicova křiklavost byla až protivná, měla jsem strach ze všech těch extrémů (příliš hlučná dechovka, herci hrající/přehrávající jakoby na pokraji šílenství, sám příběh je neuvěřitelně šílený). Ale nakonec mi tohle dílo, ač je skutečně monumentální a "vysoko nade mnou", připadá naprosto přesně odměřené a namíchané. A hlavně Slavko Štimac tu se svými zvířátky, koktáním a kulháním nejen luxusně dojímá, ale předvádí fenomenální herecký výkon. (04.05.2007)

Natočit takhle komplexní film si vyžaduje odvahu a také mimořádný režijní talent a ten bezesporu absolvent pražské FAMU Emir Kusturica má. Jinak by z jeho Undegroundu vzniklo cosi na způsob Jakubiskových posledních filmů, tedy Nejasné zprávě o konci světa (nemluvím o propadáku Post Coitum, který je obsahově někde docela jinde...), tedy východní sága s velmi širokým záběrem, která ale Jakubiskovi nedrží při sobě a ve více než dvouhodinové stopáži se divákovi rozpadá. Underground je až překvapivě homogenní film, velká freska složitých jugoslávských dějin a zároveň podobenství o balkánské širé duši, o nemožnosti domluvy a kořenech neshod a nesvárů, které sahají až někam do druhé světové války a ještě i mnohem dál... V další rovině filmu ale Kusturica akcentuje čistě komediální peripetie drobných místních postaviček, svérázný životní styl obyvatel Balkánského poloostrova, vpravdě pábitelské životní etudy místních hrdinů a furiantství, které je spjato s životem ve společnosti, kde každý se musí starat především sám o sebe a maximálně ještě o svou rodinu a hlavně sebe i ji materiálně zabezpečit. A jako na českém venkově 19. století jde i tady především o velikost ,,gruntu", množství úspor a naspořeného majetku a také o to své bohatství náležitě prezentovat. Tenhle film je nejlepší politologická sonda (i když má hodnotu spíše paušalizujícího soudu) vysvětlující, proč se země bývalé Jugoslávie ještě dlouho nebudou moci emancipovaně integrovat do evropského společenství. Balkán jako prostě mořem symbolicky unášený ostrov kamsi daleko od břehů Evropy... Podobné filmy: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Kdo to tam zpívá, Hezké vesnice hezky hoří, Taxidermia, A fost sau n-a fost? (24.01.2007)