Underground

Když hodíte do kotlíku s vroucím olivovým olejem Mikiho Manojlovice, Slavko Štimace, Mirjanu Karanović a Gorana Bregovice-míchá Kusturica...Může to být něco blbýho? Nemůže. Rejža se semtam ustřelil v časových rovinách ale budiž mu opdpuštěno. Film nese poselství totožné s názorem staré paní jménem Milka Juraga (asi už nežije). "Vy Češi si pořád stěžujete, že je u vás kosa nebo smog. Víte hovno. U nás je pořád hezky a všechno sklidíme 2x za rok. Bohužel je tu furt nějaká zasraná válka. Bože kolik jsem jich už prožila!" (27.08.2011)

Místy mi Kusturicova křiklavost byla až protivná, měla jsem strach ze všech těch extrémů (příliš hlučná dechovka, herci hrající/přehrávající jakoby na pokraji šílenství, sám příběh je neuvěřitelně šílený). Ale nakonec mi tohle dílo, ač je skutečně monumentální a "vysoko nade mnou", připadá naprosto přesně odměřené a namíchané. A hlavně Slavko Štimac tu se svými zvířátky, koktáním a kulháním nejen luxusně dojímá, ale předvádí fenomenální herecký výkon. (04.05.2007)

Emir Kusturica natočil strašně zlej a nebezpečnej film, že by s trochou nadsázky mohl sedět v Haagu vedle kolegů Mladiče a Karadžiče. Extrémní hodnocení je možná nefér vzhledem k bombastický hudbě Bregoviče, velmi solidnímu hraní a dobrým filmařským nápadům, ale tahle především ideologická zrůdnost mně nedává na výběr. Do prdele, Emire, copak si vážně myslíš, že jugoslávský lid je jen směsice alkoholiků, zlodějů a děvkařů, kteří se rozhodli kalit po zbytek svýho života? Copak partyzánský odboj za druhý války byla jen záminka ke krádežím a obohacování se? Fakt si myslíš, že Titova vláda se dá přirovnat k zamknutí lidí do sklepa? A vážně a tady seš kretén non plus ultra, chceš Jugoslávii jako velkou srbskou říši, kde ostatní etnika jsou méněcenná? Ne etnická a náboženská různorodost, ale kryptofašismus lidí jako Kusturica nebo Miloševič stojí za rozpadem Jugoslávie. Josip Brož se obrací v hrobě. (14.08.2011)

Rigorózna všehochuť. UNDERGROUND je niť kusturicovského príbehu prepletená pomedzi autentické historické udalosti krajiny, ktorá najviac vyskakuje a prekvitá v častiach, kde historické udalosti hrajú akýsi background pre veľkú príbehovú hru, ponúkajúcu široké spektrum nálad a znení. Naopak, film sa zadrháva v častiach s dôrazom na historické udalosti, vytiahnuté do popredia, obzvlášť autentické zábery udalostí (nacisti v Srbsku, Titova smrť) znejú v súvislosti s kusturicovským jazykom trochu nesúrodo, priveľmi kontrastne (tento spôsob zobrazenia sa oveľa viac hodí skôr k autorovi ako je Klimov) taktiež tvoria menšinovú časť filmu. Veľký koncert pojednávajúci o národe a nielen o ňom. .......... Obrovský príbeh prezentovaný bujnými obrazmi sa prevleká občas rezko, občas zasa opozitne, tragicky, cez udalosti štátu, v ktorom sa „stále niečo deje“ – aura filmu je ako symbol aury krajiny, respektíve jej národa. Živelne strieda humor s tragikou, oslavu s masakrom, šťastie so smútkom, všetko podáva bohato, intenzívne a tvorivo s naozajstnou emotívnu silou v objemnom príbehu, v ktorého strede stoja dve mužské postavy predierajúce sa hlavnými životnými esenciami filmu, čiže láskou a vojnou. .......... Najokúzľujúcejšie sú práve chvíle až po okraj naplnené režisérovou náruživosťou – hlučná dychovka, bujaré oslavy a absurdne (čierno)humorné situácie, kde opice lezú do tanku, tancuje sa po stoloch a okolo tankových hlavíc, z vojny sa stáva len stav konzervovaný v pivnici alebo udalosť zinscenovaná pred kamerami (práve túto časť beriem ako rezkú sebairóniu z režisérovej strany). Postavy aj divák sa ľahko nechávajú unášať náladami a túžbami. Ale UNDERGROUND nie je zďaleka len o tom, jeho záber je oveľa širší, má v istom zmysle národniarsky charakter a Kusturicovo zachytenie národa je zaujímavé, originálne a v prvom rade svojské, tunajší rukopis autora je nazameniteľný. Zvláda celú širokú obrovskú škálu v drvivej väčšine s prehľadom. Práve monštruózna rozľahlosť jeho myšlienkového rozletu, početnosť nosných pilierov, je to, čo by som filmu vytkol. ......... Kusturica snímkou komplexne zachytil veľké množstvo tém , s precíznosťou a umom, to áno. Avšak v istom bode začína jeho práca prekypovať, prerastať do rozmerov bezmála obrovských, simultánne aj naďalej technicky perfektných, stáva sa z nej síce bravúrna, no ťažko v celej šírke plne zachytiteľná a stráviteľná masa silného príbehu s kúskami histórie, ktorú by bolo dobré trochu okresať, ukrátiť o časť jej nepretržitého rastu. ......... Spomenuté prerastanie a prekypovanie sa ukazuje obzvlášť v preťaženom závere, kde sa na krátkej časovej ploche stretneme s niečím ako krátkou sumarizáciou všetkého, čo vo filme bolo zobrazené – pevné stmelenie elementov zdanlivo nemohúcich existovať a fungovať takto po kope sa nakoniec mierne, v rovine extenzívnej, vymyká z rúk. (10.08.2013)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)