Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Ačkoliv populární pražský divadelní komik Vlasta Burian byl častým hostem ve filmových ateliérech ještě v době němého filmu, teprve zvukový film dokázal úspěšně využít mnohostrannosti a výjimečnosti jeho talentu, jehož nedílnou součástí byl slovní projev, muzikálnost a nesporné nadání k imitacím všeho druhu. Hned jeho první zvukový film z roku 1930 C. a k. polní maršálek, který režíroval Karel Lamač, se stal hitem. Diváci se hrnuli do kin nejen proto, aby z plátna uslyšeli českou řeč, ale hlavně aby uviděli a uslyšeli Vlastu Buriana, který zde přesvědčivě dokazoval, že teprve dar řeči z něj dělá prvotřídního komika a znamenitého herce. Předlohou filmu se stala fraška E. A. Longena, komedie o setníku Františku Procházkovi, který využije situace a vyzkouší si maršálskou uniformu. Je tak považován za vrchního velitele rakouské armády a způsobí u zapadlého útvaru v Haliči nevýslovný poprask. Filmový přepis překypoval situační komikou i slovním vtipem, umocněným režijními nápady. Film přesvědčivě dokázal, že čeští tvůrci si rychle osvojili nejen novou technologii, ale že našli i adekvátní filmovou řeč. Umělecký úspěch se zde snoubil s mimořádným úspěchem technickým i diváckým. (Česká televize)

(více)

Recenze (104)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

C. a. K polní maršalek, vyzkoušená a osvědčená to role už na prknech Burianova divadla, to muselo tedy vyjít. Teď stačilo jen otřepat smysl pro situační komiku, mimické nadání a improvizaci..To všechno dávno už uměl, ale film dosud ještě nepromluvil, až to jednou muselo přijít. Vlasta Burian ve svém prvním zvukovém filmu a třetím filmu téhož roku, zcela oslnil, náhle se z téměř neznámého pražského komika-kabaretiéra, stala filmová hvězda takřka přes noc, jeho sláva s ním šla až za naše hranice, konkrétně do Rakouska a Německa. Za jeho úspěchem stál hlavně Karel Lamač, který ho pro zvukový film objevil. Film vypráví o jednom vysloužilém setníkovi který využije té správné příležitosti kdy si nasadí maršálskou uniformu. Posléze ale sám zjistí že mu natolik sluší a padne že je v ní náhle považován za vrchního velitele C. a. K rakouské armády:-) On sám měl uniformy tolik rád a měl doma i pořádnou sbírku a sám kolikrát veřejně přiznal že kdyby se nestal hercem tak by byl určitě mužem v uniformě. Film splnil veškerá očekávání a kritéria a celkové výnosy z filmu přesvědčily tehdejší producenty že se vyplatí investovat nemalé peníze dále do českých filmů! A to hlavně pokud v nich bude hrát V. Burian. V kinech se tenkrát hrál po rekordních 22. týdnů a stal se tak komerčně nejúspěšnějším snímkem předválečné československé kinematografie. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Trochu mě překvapilo, jak nízké hodnocení tahle komedie s Vlastou Burianem má, hlavně proto, že je to alespoň podle jména jeden z těch filmů, které si s Vlastou člověk obecně spojí. Osobně se mi ale film zamlouval, protože Vlasta tu má zase jednou parádní hlášky, nemluvě o tom, že ta titulní písnička je prostě nakažlivá. ()

Reklama

Metalicum 

všechny recenze uživatele

Lamač se od začátku filmu satiricky pouští do vojenské vrchnosti a celého vojenského systému. Zobrazuje člověka, který vyšoupnut z celého sytému rozkazů a nařízení prožívá "životní krizi, ze které se může dostat jenom návratem k vojenské službě. Ve své kůži se cítí jenom sám ve svém poslušném světě nebo mezi kumpány v hospodě, kde se zachovává určitý systém, ve kterém je nahoře. Poté se mu naskytne se mu příležitost ještě jednou obléct uniformu a splnit si své sny... Film ukazuje určitou hloupost celého vojenského systému, ukazuje neupřímnost a pouhou formální stránku mezi vojáky. Nejvíce se pouští do samotného velení, a to už titulní písní, nebo třeba hláškou : "Diť nemůžu mít rozum když jsem polní maršálek." Snímku samozřejmě převažuje humorná stránka, a tak veškeré rýpání a odsuzování je zobrazeno humornou formou. Tím chtěl podle mě autor ukázat, jak přílišná snaha o podbízení nadřízeným působí humorně. Motiv záměny není u Buriana ničím novým (Přednosta stanice, Revizor), jeho herectví je opět skvělé. 75% ()

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Jsem si vědom, že mezi Burianovými veselohrami existuje jakási obecná kvalitativní stupnice poměřovaná tím, jak úspěšně odolaly jednotlivé tituly zubu času. Zároveň se však domnívám, že fenomén Burian funguje na principech vymykajících se běžným hodnotícím kritériím. Pokud je možné zahrnout Burianův film superlativy, je to většinou zásluhou vyzkoušené předlohy, případně vhodného filmového námětu, a přiměřeného režijního vedení. V případě, že nejsou splněny tyto podmínky, a film je mizerný, nic to nemění na tom, že Burian je takřka bez viny. Typickým příkladem Buriana "ve formě" je pro mne právě C. a k. polní maršálek. A to hned z několika důvodů. Předně je Maršálek první stoprocentní zvukovou veselohrou a také prvním filmem, který udělal z Buriana filmovou hvězdu. Pominu mimořádný divácký úspěch, který vyvolal famózní nástup mluvícího Buriana na stříbrné plátno, podstatné je, že Vlasta Burian, v té době již osobnost českého divadla, představil, co od něj mohou čeští režiséři a diváci do budoucna čekat. Slovní ekvilibratistiku využívající zkomolenin, dokonalé mimické i hlasové schopnosti, narážkový humor, a také to, že nejlépe se cítí v adaptacích her vlastního divadla. Jinými slovy nabízel svůj standard, který mohl být využíván jak v dobově nadprůměrných komediích, tak v lidových veselohrách. - "Feldtrunk, klášterní tajemství... Poslušně hlásím, že jsme měli k obědu šunknflekle, takže asi budeme mít plný břicho čtverečků. Paní obrstová si objednala jelito, a to bude jako štucel... Taky musím nahlásit, že nám chcípnul kanár. On měl místo jedný nohy sirku, ergo protézu, chudák přiletěl nad kamna, škrtnul o plát a uhořel..." To, že film je natočen z dnešního pohledu jednoduchými prostředky, je způsobeno po technické stránce možnostmi doby a financemi, které se vydávaly na spotřební žánr, jakým veselohra bezpochyby byla, a také neochotou riskovat přesun z komorního prostředí, takže Maršálek může místy působit opravdu příliš divadelně (komorní prostředí zůstávalo zachováno i v jiných Burianových filmech, ale především zásluhou Martina Friče se s ním začalo pracovat více filmově). To, že herci a herečky až na vzácné výjimky (Pištěk, Šlégl) selhávají, je vzhledem k přechodu ke zvuku pochopitelné, ale příliš to nevadí, protože Burianův sólový výstup přihrávače nepotřebuje. V neburianovských scénách je nepochybně vidět tradici české němé veselohry a nadbíhání diváckému vkusu (nezbytné milenecké duo, za každou cenu komická postava sluhy Sepla, rázná manželka a bojácný manžel, jednoduchý slovní humor - "Místo Medák řeknu Bábrle...eeEbrle"). Oproti pozdější praxi, kdy se v ději znenádání objeví hudba a hrdina začne zpívat, je zde ještě prostor pro píseň připraven, např. když chce pravý maršálek zazpívat píseň, pro kterou byl Procházka poslán do penze, zrovna přichází polní kapela, kterou si Procházka již předtím objednal, aby ho touto písní vzbudila. U mě tento film vyhrává mimo jiné i dokonalým vystižením rakouské armády, na jedné straně zesměšňujícím, ale přitom v podstatě vycházejícím z pohledu rakouského důstojníka (nutno říct, že Burian hraje za sebe i za uniformu). "Škyt. To si asi na mě vzpomněl pan Kriegsminister ve Vídni. - V celý armádě byli dva vynikající vojáci, to byl Evžen Savojský, ten umřel...mě penzionýrovali... a teď tam nemají nikoho!" To, že se Maršálek stal první zvukovou veselohrou a že jím Karel Lamač "objevil" Vlastu Buriana, lze považovat za štědrý dar dějin. A fenomén Burian pak způsobuje, že tuto veselohru lze sledovat neustále, aniž bychom si připouštěli takové detaily, jako že uniforma, která Burianovi tak perfektně sekne, by na svém původním nositeli - pravém maršálkovi, představovaném Josefem Hořánkem, mírně visela. () (méně) (více)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Těžko posoudit, jestli se jedná o první takzvaný převlékací film, ale faktem je, že tento námět byl později použit nesčetněkrát a používá se dodnes. První zvukový film Vlasty Buriana, a také první role postav v uniformě, který ve své době předčil očekávání. Údajně byl jeden z nejúspěšnějších evropských filmů a co si budeme povídat, svým humorem pobaví i dnes. Zub času samozřejmě filmový pás tak zaneřádil, že je div, že se na to dá ještě vůbec koukat. Mnohé scény nezapřou přílišnou divadelnost, ale tady nejde tak ani o děj, jako o dialogy. A na ty byl Vlasta Burian skutečně machr. Právě zvukový film jeho herecké umění a hlavně komediální talent značně povýšil. "Co na mě čumíš jak tajemný hrad v Karpatech? Ty nevíš, kdo jsem?" Jedna z mnoha nestárnoucí hlášek, která i přes ta ohromná léta jejich stáří stále pobaví. A o co tady vlastně jde? Vysloužilý setník František Procházka neodolá pokušení a oblékne si uniformu vrchního velitele rakouské armády. A jak už to tak bývá, je za něj skutečně považován. A tak se začnou dít věci. "Tohle je regiment? Tohle je horda splašenejch guvernantek!" Plejáda humorných situací a k tomu dodnes známá písnička, která svým způsobem započala tradici Burianových filmů. Z počátku v každém nějakou má. A platí filmový fakt. Kdo z českých diváků nezná C. a k. polního maršálka, jako by nebyl. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (15)

  • Jedná se o první zvukovou veselohru, nikoliv první zvukový film u nás. Současně se jedná o první zvukový film Vlasty Buriana. (cariada)
  • Počnúc týmto filmom patril Vlasta Burian (František Procházka) k najlepšie plateným hercom, jeho honorár bol sto až stotridsať tisíc korún. (Raccoon.city)
  • Film bol po premiére v kinách premietaný celkovo 22 týždňov a videlo ho cez 400 tisíc divákov, ktorí na vstupnom zaplatili o tri štvrte milióna viac ako boli celkové náklady českej verzie filmu (3 milióny korún). (Peter-1307)

Reklama

Reklama