C. a k. polní maršálek

Již v tomto snímku, jednom z prvních zvukových, se objevily prvky humoru postavené na mluveném slově, kterou pak později české komedie prosluly. Film má navíc, zejména v tehdejší době, vděčné téma, vojenskou mašinérii Rakousko-Uherska. Film je dalším důkazem toho, že jsme národ Švejků a uniforma nám vůbec není svatá. Burian byl báječný a celý film v podstatě stál na něm, jako ostatně i většina dalších jeho snímků. (18.04.2012)

Těžko porovnávat tuto komedii s dalšími, protože je to první zvukový film krále komiků v prvním zvukovém roce české kinematografie. Samozřejmě, že trpí dětskými nemocemi režijně i herecky, ale už zde je Burian opravdovým mistrem, takže nemohu dát méně než čtyři hvězdičky, protože ten film vždycky rád zhlédnu. Máňa Ženíšková se tu objevuje jako dcera svého manžela Theodora Pištěka, výraznou roli má Helena Monczáková, zajímavou roli Sepla, jednu z největších ve své bohaté filmografii má Jan W. Speerger. Slaboučký Jiří Hron toho moc v životě nenahrál a nebylo divu. Trvale se mi vrývají do paměti některé scény: zkouška písně se zvedajícím lustrem (vejš), šle velitele garnizóny, stoletý abstinent a stoosmnáctiletý ožrala a k obědu budou šunknfechtle. (01.07.2015)

Těžko posoudit, jestli se jedná o první takzvaný převlékací film, ale faktem je, že tento námět byl později použit nesčetněkrát a používá se dodnes. První zvukový film Vlasty Buriana, a také první role postav v uniformě, který ve své době předčil očekávání. Údajně byl jeden z nejúspěšnějších evropských filmů a co si budeme povídat, svým humorem pobaví i dnes. Zub času samozřejmě filmový pás tak zaneřádil, že je div, že se na to dá ještě vůbec koukat. Mnohé scény nezapřou přílišnou divadelnost, ale tady nejde tak ani o děj, jako o dialogy. A na ty byl Vlasta Burian skutečně machr. Právě zvukový film jeho herecké umění a hlavně komediální talent značně povýšil. "Co na mě čumíš jak tajemný hrad v Karpatech? Ty nevíš, kdo jsem?" Jedna z mnoha nestárnoucí hlášek, která i přes ta ohromná léta jejich stáří stále pobaví. A o co tady vlastně jde? Vysloužilý setník František Procházka neodolá pokušení a oblékne si uniformu vrchního velitele rakouské armády. A jak už to tak bývá, je za něj skutečně považován. A tak se začnou dít věci. "Tohle je regiment? Tohle je horda splašenejch guvernantek!" Plejáda humorných situací a k tomu dodnes známá písnička, která svým způsobem započala tradici Burianových filmů. Z počátku v každém nějakou má. A platí filmový fakt. Kdo z českých diváků nezná C. a k. polního maršálka, jako by nebyl. (18.04.2020)

Film využívá již "klasické" zápletky z Gogolova Revizora. Vlasta Burian představuje penzionovaného vojáka, který přijede navštívit svého synovce a je tam mylně pokládán za polního maršálka provádějícího vizitu. Jedná se o jeden z prvních československých zvukových filmů, zvuk včetně hudby byl natáčen kontaktně. Zároveň vznikaly dvě další jazykové verze - francouzská a německá. Z filmu mám dojem hrozného amatérismu, je vidět, že se zvukovým natáčením neměl štáb žádné zkušenosti. Film je zásadní dílo naší filmové historie, ale jinak se mi nelíbil, Vlasta Burian mi svým projevem nikdy moc nesedl. (20.06.2010)

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. (04.05.2013)