Ducháček to zařídí

Film Ducháček to zařídí patří k mé top trojce komedií s Vlastou Burianem (první dva jsou U pokladny stál a Přednosta stanice). Jako v téměř všech svých filmech Vlasta Burián perlil a v Ducháčkovi byl ve své nejlepší formě. Film byl natočen ještě v relativně klidném období první republiky a na některých narážkách je to znát. Vždy ocením, když tvůrci dokáží přidat ještě nějakou nadstavbu a kromě skvělé zábavy přispějí i výtečně zacíleným popíchnutím společnosti. V Ducháčkovi je také spousta skvělých vedlejších postav, které znovu Vlastovi Buriánovi sekundují a nahrávají na jeho výtečné průpovídky. Tady jim to jde nejlépe ze všech jeho filmů. Zejména scény o oceňování šlechtického majetku jsou nezapomenutelné. Dávám krásné čtyři hvězdy a doporučení na skvělou a bezstarostnou československou komedii k tomu. (28.04.2022)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)

Starý český filmy jsou pro mne prostě TABU. Vadí mi na nich jejich neúplnost, teatrálnost. Prostě mi přijde, že ty filmy jsou o ničem. Málokterý z nich mne prostě zaujme tím, že je super nebo má skvělou pointu a tak. Ducháček mezi ně nepatří. Tomuhle filmu jsem se před lety během mé Pouti 300 vyhnul, protože mne to už nebavilo. O moc jsem nepřišel. Bonusový body za místní v celku vtipné scénky. (07.07.2016)

Předesílám: Jest to to nejlepší, co Burian kdy zahrál! Málo filmů pro pamětníky mám tak rád jako tento. Je to ukázka dokonalosti českého scénáře. Samozřejmě velké poděkování patří panu Burianovi, protože bez něj by nestačil ani ten scénář, ale nutno zase říci, že tady hrajou všichni dobře. Film nepostrádá nic co má správná komedie mít: Vtip, půvabnou dívku, zajímavé prostředí. Prostředí! Přímo ho... o něm mohu říct, že ho mám rád a nemálo. Trochu právničiny, trochu finančních 'čachrů' + Vlasta Burian jakožto pravý profík a je vymalováno... Co si budeme vykládat. (23.09.2008)

S váma se moc počítat nedá, protože vy jste línej... - Totiž, já jsem v penzi. - No jo... V 90. letech vysílala Česká televize cyklus A BYL TO ČESKÝ TRHÁK, ve kterém se věnovala do té doby nejvýdělečnějším filmům domácí kinematografie. A tento tam nechyběl. Nahrál jsem si ho tehdy na video a poušťel si ho velmi často. Když vyšel i na DVD, má volba byla jasná. Ducháček je doslova napěchován krásným humorem a některé scény již dávno patří do zlatého fondu našeho filmu. Střet inteligence a slušnosti, s nabubřelou a navoněnou aristokratickou bídou, který píská Vlasta Burian, snad ani nemohl skončit špatně. Úsměvné jsou také tradiční Burianovi přeřeky (stará existence, bukvete atd.). No prostě herecký koncert a třetí nejlepší mistrův snímek. Ducháčku, kroťte svůj temperament! - Budu, ale hulákat musim! (12.04.2014)