Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pan Ducháček je sice poněkud svérázný patron, nicméně jako koncipient advokátní kanceláře doktora Faulknera je naprosto nenahraditelný. Zejména v okamžiku, kdy se Faulkner zamiluje do sympatické Julie, dcery Alžběty z Rispaldiců. Nikdo kromě něj totiž netuší, že rozhazovačná rodina, jejíž finanční záležitosti kancelář spravuje, už nemá žádné peníze a že ji doktor z lásky k Julii financuje ze svého. Situace se vyhrotí, když advokát požádá dívku o ruku. Ona, i když ho také miluje a ke své lásce se mu přizná, odmítne, aby vyhověla své povýšené matce, pro kterou mladík není tou správnou partií. Přestože se vinou své finanční podpory Rispaldicům Faulkner sám ocitne na mizině, donutí Ducháčka, aby sehnal pětadvacet tisíc na proplacení směnky, kterou podvodně podepsal Juliin bratr. Koncipient sice peníze opatří, vzápětí však vyrazí na zámek, kde rodinu bez servítků seznámí se skutečným stavem jejich financí a počne organizovat dražbu rodinného majetku, kterým by pokryl dluhy. (TV Nova)

(více)

Recenze (319)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Z toho mála filmů s Vlastou Burianem, které jsem za svůj život zatím viděl, byl tenhle film jednoznačně tím nejhorším. Ovšem je důležité vědět, jak si vůbec představit nějaký nejhorší film, když je v něm Vlasta Burian. Slovo špatný nebo nejhorší je v tomto případě silně relativní. Ovšem pokles humoru a celého příběhu od jiných Burianovských kousků je více než patrný a já prostě musím hodnocení adekvátně snížit, a to až na 2*. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Mám tuhle komedii ráda odmala, Vlasta Burian je v roli Ducháčka báječný a spolehlivě mě odbourá i dnes.. Příběh z advokátní kanceláře je moc hezky napsaný a spoustu hlášek i situací lze převzít do současnosti, některé věci se prostě nemění.. „Já bych se byl do včerejška pral, že není možno najít v Praze advokáta, kterej by si škrtnul palmáre.“ ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Nechápu proč to Burianovi všichni tak žerou - označení král komiků beru jako frašku, udělat ze sebe idiota umí skoro každý. Z té jeho přehnané gestikulace a mimiky, z toho žvatlání, pitvoření se a improvizace za každé situace se mi žaludek obrací. A Adinka? Peroxidové vlásky a umělý úsměv ještě není všechno. Hooodně velký přežitek. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Ducháček patří do soudku, těch skutečně vtipných Burianovek. Král komiků má opravdu mnoho prostoru a divák je svědkem vynikajcí komediální show. Jeho Ducháček je slizký a roztomilý zároveň. Patří k jeho nejlepším rolím. Za všechny humorné scénky bych vyzdvihl třeba tu kdy se převleče za mrtvého admirála. Protože Burian a převleky, to je magické spojení. Jinak zápletka je trochu zmatená a Mandlová mi lezla děsně na nervy. Naštěstí Hemmer dělá Burianovi solidního nahrávače a je obstojnou náhradou za Marvana, který je zde jenom chvíli na začátku. Postava Čeňka Šlégla je trochu špatně napsaná. Těžko říct, jestli hraje idiota nebo moudrého děděčka. I přes tyto mouchy se u toho dá pobavit. Nejenom díky Burianovi, ale i skvělým dialogům a slavné divadelní předloze. Navíc mi připadaly zajímavé ty retro titulky. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (13)

  • Zámeček zchudlé rodiny Rispaldiců je Zbraslavský klášter. Jedná se o cisterciácký klášter na území dnešní pražské čtvrti Zbraslav založený králem Václavem II. nedaleko soutoku řek Vltavy a Berounky. Po zrušení kláštera a přestavbě bývá objekt označován také jako zámek Zbraslav nebo Zbraslavský zámek. (sator)
  • Film byl v roce 2022 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze. (sator)

Reklama

Reklama