Důvod k rozvodu

Vím, nepatří k těm nejlepším, ale přesto mám tuhle komedii moc rád. Oldřichu Novému to podle mě jde s Anny Ondrákovou moc pěkně dohromady a scénář, který sice není žádné veledílo, je plný roztomilého humoru. Skvělá je například scéna na baru, v níž do sebe Nový hází jednoho panáka za druhým a Ferenci Futuristovi popisuje, jakou má ten alkohol pachuť. (31.12.2015)

Ach,ano, tohle by byl skutečně velice závažný důvod k rozvodu. Ten člověk byl přece gambler, i když v té době, ve které se film odehrává, se tomu tak neříkalo. Ale i ten další důvod taky nebyl k zahození. Adina Mandlová byla šarmantní jako vždy. Oldřich Nový byl jako ten flamendr kouzelný. Anny Ondráková, tak ta byla až děcky roztomilá. Však to taky Theodor Pištěk ve filmu řekl, i když použil jiný výraz. (06.10.2012)

Jak napravit nenapravitelného flamendra a umělce v karbanu a rozhazování peněz, který je, ke své smůle, navíc šťastně ženat. Jenže, co si počít v situaci, kdy domluvy, prosby, hrozby a vyčítavé pohledy nezabírají? Zbývá radikální řez! Manželský vaudeville Oldřicha Nového a Adiny Mandlové, který je prošpikován tím nejlepším, co se kdy v komediální branži před válkou urodilo, ve druhém poločasu střídá rafinovaný podvod pod taktovkou náhle se vyskytnuvší oběti bez haléře – kurážné a temperamentní myšpule, která má svými půvaby a laškováním opatřit kýžený corpus delicti. Je nasnadě, že podobná alotria jako by byla přímo stvořena pro Anny Ondrákovou, tehdy již evropskou filmovou star první velikosti, která se tu nenápadně a jaksi mimoděk rozloučila s českým filmem, u jehož zrodu kdysi stála. Fajnšmekři potom nemohou nezaznamenat další mistrovskou epizodku Ference Futuristy v převleku opilého klavírního analfabeta i jednu z mála kvalitních komediálních kreací Futuristova souputníka, populárního prvorepublikového komika a kabaretiéra Járy Kohouta. Slečno, když to tak nutně potřebujete, já bych vám těch deset korun dala. – Jejej! A co děláte v zastavárně, když máte deset korun? – U některých lidí začínají finanční nesnáze vyššími obnosy. (03.10.2008)

moja zaujímavosť: Keďže Otomar Korbelář nebol dobrý tanečník a Anny Ondráková zas výborná, vyriešili tvorcovia túto situáciu tak, že oboch opásali povrazom, aby od seba neutekali, a točili sa len okolo vlastnej osi v blízkosti kamery. (dyfur) neuznaná zaujímavosť:V nemeckej verzii hral úlohu O.Korbelářa herec:Jack Trevor,za O.Nového hral Paul Horbiger a za A.Mandlovú hrala Ruth Ewelerová. (14.05.2013)

Jedna z těch nejlepších ČS komedií do roku 1937. První půlka by snad byla možná i za plný počet. Stará parta Lamač, Wasserman, Heller a Ondráková se naposledy vrací v československém filmu v plné parádě a skončili stejně dobře, jako začali ještě za dob němé éry. Hlavní trojice herců (Ondráková, Nový, Mandlová) je pro mě to nejlepší, co prvorepublikový film nabídl (a nemyslím právě jen 30. léta). Jsou to opravdu herci, a ne jen karikatury nebo bezcharakterní figury, které by mohl hrát kdokoliv jiný. Anny mě dostává tím, jak je ve všech svých filmech emancipovaná, svá a hlavně úplně jiná, než kterákoliv jiná herečka té doby a i zde v ní pořád zůstala troška z těch roaring twenties. Na filmu je znát, že na režisérské sesli seděl člověk, který chtěl posouvat film dál. Kamera nabízí mnohem sugestivnější filmový zážitek, než snad kterýkoliv čs film předtím. Dialogy jsou i dnes velmi úderné a jazyk živý a přirozený. Během první půlky jsem se smál skoro celou dobu, druhá už je o něco slabší, ale přesto je to dobré. Myslím, že je snímek dost nedoceněný, dnes i ve své době, právě proto, že jeho dialogy jsou na tu dobu docela drsné. Však to taky bylo prý až od 16 let. Sexuální narážky, komunikace mezi lidmi, která je dost bez okolků a právě proto je to vtipné. Víc, než komediální snímky například Hugo Haase, jehož zápletky jsou ještě o něco ztřeštěnější a navíc ty filmy vynikaly situacemi, kdy se divák cítí trapně a postavy jednají tak hloupě, až to vtipné není. Tady se chovají postavy tak hloupě, aby to vtipné bylo. Navíc mám tedy pro film slabost i vzhledem k povolání hlavního hrdiny a autoři si nenechali ujít ani píchnutí do moderní vážné hudby, což je v kontextu roku 1937 pro mě zajímavé. Je to doba, kdy ten svár mezi soudobou vážnou hudbou a středním proudem skutečně existoval, poslední generace těch všeobecně známých autorů jako Šostakovič, Stravinskij, Prokofjev a další. Dnes už ten svár probíhá čistě jednostranně, protože většina lidí ani neví, že současná vážná hudba vůbec existuje. (25.10.2023)