Jurský svět: Zánik říše

Prostě takový normální Juráč, kde je nejhnusnější obludou Howardoceratops, který se zase celou dobu urputně snaží sežrat Marka Taclíka. Opravdu nevím, co ta místní Assvenžry pětkující partička pižmo dštících kokotích paleontrozumbradů v podstatě od fantasy konceptu druhohorních ještěrek na izolovaném ostrově jako čekala? Strašlivou mluvící bubuhlavu z kosmu a kohortu létajících brontobuzíků v pitkáčích a pastelových pelerínkách? Už od počátků se celý Parkosvět vyvíjí jedině tak, že každý díl prostě tasí nějakého nového Zprdelesaura, hrozivějšího, pažravějšího a ajnštajnovatějšího než kdy předtím, chudák Téčko už je tak jen ňuňavý domácí mazlíček, Raptoři aportují, dávají pac, šukají vám nohu a sem tam si cvičně spočtou nějakou tu kvantovou rovnici, no a hloupí býložravci jsou jen do počtu, aby mohli smutně kvílet a pateticky chcípat za monumentálního fidlingu. Nic víc, nic míň. No a co, pořád je to skvěle udělaná, svižná áčková zábava, neopírající se o slaboduché omalovánky pro debily. (31.07.2018)

Pokud byla před třema rokama Čtyřka nepřiznaným remakem Jedničky, tak Pětka zase hodně opisovala u Dvojky. Vyvstává tedy otázka zda-li je nutné točit znovu filmy, které jsme už svým způsobem jednou viděli a možná že v lepším balení. Pokud se zeptáte producentů, ti by poskytli jednoznačnou odpověď a to rozhodné ANO. Diváci do kin chodí na dinosaury jako urvaní, přestože tedy v sále kde jsem byl já bylo jen pár jedinců. Film samotný není zase takové zlo za jaké jsem jej dopředu považoval. Sice záporáky není těžké odhadnout, ale směřování série vlastně podobným směrem jako je nová Opičí trilogie se mě zrovna dvakrát nelíbí. Kdo vyloženě potěší je Jehňátkovský Ted Levine. Méně už však naši staří známí z minula Pratt s Howardkou. Dvakrát se mě sice dojetím sevřelo hrdlo a musím říct, že hororovější atmosféra mě seděla. Pro mě lepší než minule. 75% (04.07.2018)

Jakožto zdejší hororový expert obvykle s blockbustery pro popkornové publikum neztrácím svůj drahocenný čas, avšak tvorbu režiséra J.A. Bayony bedlivě sleduji již od jeho znamenitého hororového debutu s názvem El orfanato, a tak jsem dal šanci i této nenáročné podívané. A to v naději, že Bayona využije štědré dolarové injekce k vybudování obstojné atmosféry a tedy i restartu své po hříchu uvadající kariéry. Naděje bohužel zemřela po pár minutách. Nebýt vysokého rozpočtu, který se promítl do ucházejícího CGI, mohli bychom Jurassic World: Fallen Kingdom bez problémů zaměnit za jakýkoliv generický počin od studia Asylum. O napětí nezavadíme, akce uspává a hudba je povětšinou omezena na nekonečnou repetitivní smyčku bez jakékoliv relevance k ději. Scénáristé se vzmohli pouze na recyklaci staré látky, v důsledku čehož snímek zhruba polovinu stopáže připomíná remake filmu Lost World: Jurassic Park. Ve stupidnějším pojetí a se zcela nezajímavými až otravnými šablonovitými postavami, kterým přejete bryskní setkání s dinosauřím chrupem. Odpad. (11.06.2018)

„PŮSOBUJEME SI SVÉ VLASTNÍ VYHYNUTÍ…“ /// Taková klasika – celkem dlouhej (nutnej) (půlhodinovej) úvod a pak zpátky na ostrov. Tam nás čeká změť katastrofický akce, která je fajn, páč v ní hrají prim sopka, dinosauři a Pratt. Nic netrvá věčně a hned po ukápnutí slzy za padlého brontosaura se opět soustředíme na příběh, což je asi nutný, aby to jako vo něčem bylo. Ve finále neničíme přírodu (páč ta se zničila sama), ale barák a je to trochu dědinský (možná kvůli tý holčičce) a hlavně bez krve (možná kvůli těm ostatním holčičkám, který na to budou koukat). Není to trapný, možná ani blbý… jen mě to nefascinuje a ani tolik nebaví jako ten minulej Jurskej svět. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ve sklepě mi chrní Indominus rex. 2.) Chtěl bych vidět dinosaury, kteří se chovaj jako Vetřelci. 3.) Thx za titule „JustMeeKatie“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (07.09.2018)

Ač s dobře viditelnou snahou býti citelněji hororovějším než kdy dříve, vytrácí se z Jurského universa napětí. Živočišný, nervydrásající strach o postavy ustupuje velkolepým akčním scénám, drahé výpravě a opulentním trikům. Nestěžuji si. Líbí se mi to. Ale víc se kupodivu bavím u komorní jedničky než rozmáchlé pětky. (09.09.2018)