Spartakus

Ikdyž to zpočátku vypadá jako béčková kopie 300, v druhé polovině seriálu je opak pravdou. Intriky, které se postupně objevují, jsou rafinované a velmi dobře promyšlené. Z druholigového seriálu se stává skvost, který se nezadá s takovými díly jako Řím nebo Já, Claudius. Na své si přijde milovník hrdých braků, protože Spartakus: Krev a písek se prezentuje především brutálním násilím, nahotou a digitální krví. Vizuál je sice otřesný (prakticky pořád greenscreen), ale dá se to odpustit, jde o televizní projekt. Velké plus si zaslouží zobrazování nahoty. Souloží se tu prakticky pořád, navíc kamera ukazuje nahé lidi v celé kráse a nevyhýbá se ani intimním místům, která se v podobných projektech úzkostlivě tají. Závěrečný díl je doslova masakr, žrádlo. Tomu říkám uspokojit svého diváka. (23.01.2011)

Ze začátku až tupě vyhlížející testosteronová zábava, která se během pár dílů změní ve svůj pravý opak. Ona už je to teda už ze začátku docela zábava, jenže teprve od 5. dílu se seriál správně rozjede a laťka jednotlivých dílů se dostává pekelně vysoko. Vývoje postav a jejich nekompromisní vylidňování, intriky jak ze seriálu Řím a spousta napínavých a mrazivých okamžiků. To všechno v seriálově ojedinělém vizuálu, který se vůbec neokouká, spíš si na něj člověk čím dál víc zvyká. Dokonce i na ty až moc digitální stříkance krve, které mě jeden čas dost štvali. Akce je výborná a celé to na hodinový seriál uteče strašně rychle. Jedinou menší výtku bych tak měl paradoxně k postavě Spartaka, která je ze všech postav pomalu nejméně zajímavá a v některých dílech to jeho linie i maličko brzdily. Ten zbytek mě ale dokázal tak strhnout, že se nemůžu co přinese 2. série. Snad si vysoce nastavenou laťku udrží. (05.08.2010)

Vezmeme Třista otyloňů, napícháme steroidama, naženem je na půl roku do posilovny a až budou vypadat jako stažení králíci, necháme je, ať se někde v pískovně opíchají gumovými meči a natočíme další video se sparťanskou tématikou. Díky geniálnímu product placementu nám to celé cvakne firma Spack, protože tolik kečupu v životě neprodali. Výsledek bude tak děsně gay, že budeme muset mezery, kdy kamera nebude lačně sjíždět nějaké to vyrýsované břišní svalstvo, vyplnit pár mezerama. Ale ne moc hezkýma, aby nám neodváděly od těch hošanů pozornost. Například takovou Xenou. Zrovna včera volala a říkala, že za ty prachy klidně vytasí i své povislé trojky! Do toho namixujem několik zpomalených, klišovitých píchaček, samozřejmě s fokusem na skálopevné hýždě funícího gladiátora, a celé to doplníme unylým pletichařením a intrikama, za které by se nestyděli ani v Pojišťovně štěstí! *** Takže než do Capuy, to bych jel příště raději zase do Říma. (27.10.2010)

Drzý parazit povrchně spojující výrazné prvky z blockbusteru 300 a seriálového Říma. Po vzoru prvního se snaží diváky ohromit přestylizovaným vizuálem, akčními sekvencemi, ve kterých se nešetří zpomalovačkami, stylizovanou brutalitou a heroismem a u druhého se inspiroval v (na mainstream) odvážných milostných scénách a celkově drsném vykreslení doby. Svou prvoplánovou snahou šokovat mě ale spolehlivě unavoval už v průběhu prvního dílu, akční sekvence navíc troskotají na nízkém rozpočtu, díky čemuž Spartakus vypadá jako chudý příbuzný 300ky, co se snaží působit stejně „cool“, ale nemá k tomu dostatek prostředků…a vzhledem ke kostrbatému užití zpomalovaček, které ruinují tempo akce, ani dostatek talentu. Tímto jsem popsal to hlavní, co je u Spartaka tolik vychvalováno. Na mě svou snahou o nekorektní a drsnou podívanou vůbec nezapůsobil, považuji ho za chudý plagiát snažící se vytěžit osvědčený koncept a při těch digitálních cákancích krve a neustále zpomalované akce si ještě více vážím Gladiátora Ridley Scotta, který disponoval živelnou a skvěle sestříhanou akcí, která dokázala být přes rychlý sled záběrů dokonale přehledná a co do působivosti si nemusela vypomáhávat hektolitry digitální krve. O nudném a předvídatelném scénáři a průměrných hercích ve Spartakovi ani nemluvím. (22.02.2010)