Spartakus

Ve Spartakovi jdou tvůrci s úpornou snahou cpát do každého záběru krev, sex a když ani jedno nelze, tak alespoň vulgarismy tak daleko, že to hraničí se směšností. Neboť vše je podířízeno tomuto cíli a vše ostatní je druhořadé. V některých scénách spolu například dvě postavy hovoří co dál a na pozadí někdo jen tak mimoděk souloží. Všechny tyhlety efekty působí jako (marná) snaha zamaskovat banální prázdnotu příběhu a milostných dialogů typu:,,Měl jsi pravdu, že není jednoduché někomu useknout hlavu.“ „Naučím tě to.“ A jednotlivé postavy taky nejsou žádní Hamleti (psychologicky, ani herecky a konec konců ani mentálně). Samotný Spartakus a ti ostatní dobří připomínají svým charakterem Rychlé šípy, jen místo sbírání bobříků sekají římanům končetiny. Záporáci jsou pak pochopitelně jejich přesný opak. Smějí se když z někoho stříká krev atd. Nějaká hlubší psychologická studie zla nehrozí. Nejslabší z HBO. (16.11.2012)

Mám-li psát upřímně, musím přiznat, že žánr historického filmu mě vždycky bavil, ale je ovšem jasné, že rovněž každá filmová historie je přizdobená fikcí. Spíše si kladu otázku? V čem se liší tato nová adaptace v konečném výsledku od okázalé verze Stanleyho Kubricka? Záměr tvůrců byl patrný, po vizuální stránce co nejvíce fascinovat brutální akční smrští a počítačovými triky. Nicméně v obou případech toho bylo někdy příliš. Po pravdě řečeno, je nanejvýš obtížné hodnotit i zdejší historii, poněvadž stejně nikdo neví, jak to doopravdy všechno bylo. Z tohoto důvodu není potřeba dodávat, že tady o tu reálnou historii šlo až v druhé řadě. Inu což, je třeba dále říct, je evidentní, že se tvůrci rozhodli vytvořit ze Spartaka jakousi dravou šelmu, která se téměř po kolena brodí v krvi, je o to zajímavější, píšu-li o jeho myšlení, že mu dali i sociální rozměr. Co vlastně se tady podařilo a hlavně co za to stálo. Tak určitě obsazení, kde není slabé místo v hlavních rolích. A v další řadě mě zaujal heroizující Spartakus v podání Andy Whitfielda a notně přispěl k tomu, že mě to začalo opravdu bavit. Jakkoliv je to absurdní, tak se rval s životem (či o život v bolestném konci) jak ten skutečný Spartakus. A nelze se nezmínit ani o skvělém herci, který si mě získal, Manu Bennett v roli Crixe, jehož postava odvedla bravurní práci. První díl v první sérii byl takový krapet nuda, prostě nic moc, ale od druhého dílu se dojem lepšil. V tomto smyslu se seriál i se svými poklesky vydařil. (04.10.2013)

Žrádlo. Z lacnej béčkovej napodobňovačky 300 v prvých dvoch dieloch (aj tá ma bavila, ale podobným spôsobom ako iné seriály z produkcie Raimi-Tapert) sa to postupne vyvinulo na svojbytný scenáristický skvost, ktorý vývojom postáv a výstavbou zápletiek môže smelo pozrieť do tváre "Rímu". Áno, má to svoje drobné faily (občas v dialógoch prerazí pátos či telenovela, niektoré herecké výkony sú slabšie - hlavne Lucy Lawless), ale spôsob, akým to perfektne pointuje každú epizódu a celkovo graduje k brutálnemu finále, je fascinujúci. Nenudil som sa ani sekundu, dokonca ani pri tých bitkách, väčšinou odohrávajúcich sa v jednej a tej istej aréne - každá z nich je iná a každá je motivačne hutne podopretá zákulisným príbehom. V konečnom dôsledku je S:BaS obrovské prekvapenie sezóny a krvavý pľuvanec do tváre omnoho prestížnejším projektom (Pacifik). Tak nech sa Andy vylieči a môžeme rozpútať povstanie otrokov. Kill´em all!!! (02.06.2010)

Skvelý seriál. Poriadne krvavý a aj napriek tomu vôbec nie blbý. Intrigy sú premyslené, všetko do seba pekne zapadá (niekedy aj 3-krát za jednu časť :D áno, erotické scény sú časté) a celá séria dáva zmysel. Všetko pekne graduje a finále je veľkolepééé. Rozmýšlal som povodne nad 4*, ale bavilo ma to nesmierne. Hltal som jednu časť za druhou a má to moje veľké sympatie za to, že si to v ničom nedáva servítky pred ústa. Takže 9/10 (31.01.2011)