Spartakus

|| Scenár: Steven S. DeKnight | Hudba: Joseph LoDuca | Produkcia: Chloe Smith, Charles Knight, Aaron Lam / Ex.: Steven S. Deknight, Robert Tapert, Sam Raimi, Hoshua Donen | Distribúcia: Starz || Chutné seriálové mäso zabalené do krvi a piesku. Po troch sériách nadšenie len zosilnilo, a potrvrdilo sa, že možnosť rozvynutej dejovej štruktúry vďaka seriálovej metráži dodáva príbehu neporovnateľnú silu oproti jednoduchému celovečernému filmu. Jednoznačne najepickejší a najvideoklipovejší seriál pod slnkom. Smútim po ďaľších sériách, podobne, ako to bolo u Rome. 100% | SD, PortaPro, EN DTS | (28.09.2010)

Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jako klasické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chybu. (24.03.2013)

Ze začátku až tupě vyhlížející testosteronová zábava, která se během pár dílů změní ve svůj pravý opak. Ona už je to teda už ze začátku docela zábava, jenže teprve od 5. dílu se seriál správně rozjede a laťka jednotlivých dílů se dostává pekelně vysoko. Vývoje postav a jejich nekompromisní vylidňování, intriky jak ze seriálu Řím a spousta napínavých a mrazivých okamžiků. To všechno v seriálově ojedinělém vizuálu, který se vůbec neokouká, spíš si na něj člověk čím dál víc zvyká. Dokonce i na ty až moc digitální stříkance krve, které mě jeden čas dost štvali. Akce je výborná a celé to na hodinový seriál uteče strašně rychle. Jedinou menší výtku bych tak měl paradoxně k postavě Spartaka, která je ze všech postav pomalu nejméně zajímavá a v některých dílech to jeho linie i maličko brzdily. Ten zbytek mě ale dokázal tak strhnout, že se nemůžu co přinese 2. série. Snad si vysoce nastavenou laťku udrží. (05.08.2010)

Mám-li psát upřímně, musím přiznat, že žánr historického filmu mě vždycky bavil, ale je ovšem jasné, že rovněž každá filmová historie je přizdobená fikcí. Spíše si kladu otázku? V čem se liší tato nová adaptace v konečném výsledku od okázalé verze Stanleyho Kubricka? Záměr tvůrců byl patrný, po vizuální stránce co nejvíce fascinovat brutální akční smrští a počítačovými triky. Nicméně v obou případech toho bylo někdy příliš. Po pravdě řečeno, je nanejvýš obtížné hodnotit i zdejší historii, poněvadž stejně nikdo neví, jak to doopravdy všechno bylo. Z tohoto důvodu není potřeba dodávat, že tady o tu reálnou historii šlo až v druhé řadě. Inu což, je třeba dále říct, je evidentní, že se tvůrci rozhodli vytvořit ze Spartaka jakousi dravou šelmu, která se téměř po kolena brodí v krvi, je o to zajímavější, píšu-li o jeho myšlení, že mu dali i sociální rozměr. Co vlastně se tady podařilo a hlavně co za to stálo. Tak určitě obsazení, kde není slabé místo v hlavních rolích. A v další řadě mě zaujal heroizující Spartakus v podání Andy Whitfielda a notně přispěl k tomu, že mě to začalo opravdu bavit. Jakkoliv je to absurdní, tak se rval s životem (či o život v bolestném konci) jak ten skutečný Spartakus. A nelze se nezmínit ani o skvělém herci, který si mě získal, Manu Bennett v roli Crixe, jehož postava odvedla bravurní práci. První díl v první sérii byl takový krapet nuda, prostě nic moc, ale od druhého dílu se dojem lepšil. V tomto smyslu se seriál i se svými poklesky vydařil. (04.10.2013)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)