Spartakus

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Pozoruhodné. V prach si a v prach se obrátíš. I takhle by snad mohlo znít krédo gladiátorů a nějak podobně bych viděl osud tohohle seriálu v dlouhodobější perspektivě. Vysvětlím. První dva díly seriálu jsem si docela protrpěl - ne, že by byly nudné, ale ta samoúčelnost formy a potoky pasterizovaného patosu mě dost... dráždily. Už jsem chtěl Spartaka odepsat, když tu se začalo blýskat na lepší časy - méně zpomalených záběrů na kapky tekutin, dopadajících dramatickým způsobem do písku, více příběhu, herectví a smysluplnosti. Kdo by to byl čekal - zbytek seriálu jsem velice spokojeně zkonzumoval během několika dnů. Zábavné, krvavě akční, vtipné, funguje to, komu čest, tomu pochvala. Na stranu druhou - a tady jsme u toho v prach se obrátíš - jsem přesvědčen, že přes veškerou tu pastvu pro oči (ano, mám zde na mysli i vskutku bezprecedentní porno kvality seriálu) a dobře zvládnutou akci, nemyslím si, že jde o seriál, který by se zapsal mezi ty nezapomenutelné, instantně legendární kousky, kterými nás zásobuje třeba konkurenční HBO. Jednoduše řečeno, tenhle Spartakus má sice koule, ale postrádá to, čemu lidi od umění říkají přesah (oblouk, most). Pokud se o takové věci příliš nezajímáte, nebo je zrovna v tomhle případě nepotřebujete, klidně si mé hodnocení vyložte jako pětihvězdičkové. 70% (30.06.2010)

I když tento seriál asi s historií mnoho společného nemá, zpracované je to pěkně. Celé je to dělané ve stylu 300. Krev tam stříká opravdu hezky. Spartakus se z řadového otroka vypracuje na šampiona arény. A pak po svrhnutí svého pána zahájí krvavou revoluci. Škoda, že Andy Whitfield vydržel jen jednu sérii... Liam McIntyre ale není špatná náhrada. I když není tak namakaný. Každopádně vás příběh určitě strhne a budete Spartakovi fandit v jeho soubojích a bitvách. Je tam samozřejmě víc sympatických postav. Například Crixus nebo Ganiccus. Kromě krve je tam taky dost sexu. :) Tak už to skončilo a bohužel podle očekávání... "Kill them all!" (12.02.2013)

Verlmi lacina kopie 300: BuT se stovkami litru pocitacove krve, spoustami odhalenych poprsi a vubec se spoustou "good old in-and-out". Ale tez s nudnym scenarem, PRISERNYMI hereckymi "vykony" a ony vychvalovane bojove sceny? Ja se tedy u nich temer az nudil. Nevim, 300ka mi prisla genialni, ale tohle je proste ve srovnani se serialem 'Rim' ve vsech smerech mizerne... (27.01.2010)

Úžasná podívaná pro ženy a gaye! Svalnatá mužská těla lesklá potem, jednoduchý, předvídatelný děj, podivná vizuální stylizace, co má s realitou jen minimum styčných bodů. A hlavně ta krev... pokud se hlavní hrdina řízne při holení, buďte si jistí, že obrazovka bude ohozena monstrózním chlístancem červené barvy! Připravte si k TV obrazovkám kýbl, ne - radši lavor, pořád málo - vanu... sledujte TV obrazovku ve vypuštěném bazénu, tolik té krve bude! Méně je někdy více, páni ŘEŽizéři, zázrak ten váš výtvor není, ale jako mozkový relax dobrý a nelézt mi ústřední postava tak trochu na nervy, šla bych i na čtyři hvězdičky. 69% (23.12.2010)