Vice

Plešatý, brýlatý a obtloustlý Dick Cheney byl vždycky oříšek. Jeden z nejvlivnějších viceprezidentů USA v dějinách, který nikdy neplatil za nějaký doplněk úřadu – vymanil se ze stínu svého šéfa (George Bushe) a v zákulisí si pěkně spřádal plány. Pro zaoceánské diváky jde asi o zajímavý portrét, Středoevropan to přeci jenom vnímá trochu jinak. Donedávna komediální tvůrce Adam McKay po světě divných výrazů a spousty čísel zůstal u vážného tématu, nejednou na diváka pomrkává a místy se solidně zakousne, za sebe ale nedokážu posoudit, zda si bere až moc snadný terč či zda není jeho pohled zkreslený. Christian Bale se mu každopádně odvděčuje výtečným hereckým výkonem a diváka touhle náročnější lekcí z nedávné historie úplně neotráví. Falešný konec cool nápad. Jinak ale bohužel na tohle setkání brzy zapomenu. (21.02.2019)

Asi havně těm, kteří ještě pořád doufají, že Oscaři nejsou o politice, byl natočen tenhle film. Já tomu všemu rozumím asi jako Kanaďan legraci, ale podle toho co jsem viděl na tom zdaleka nejsem nejhůř. Protože když se v politice nevyzná ani politik, je asi načase tenhle sport zakázat. Jestli je to kvalitně udělaná práce? Tak to určitě jo, Christian je zase špička, i když mnohem víc mě letos oslovil ve westernu Hostiles. Jestli na to ale budu nějak extra vzpomínat? No tak to těžko... Mnohem Vice se těším na film Pravda o Mynářovi. (Vancouver, Kanada) (28.12.2018)

Když Christian Bale na Zlatých glóbech poděkoval za inspiraci ke ztvárnění Dicka Cheneyho satanovi, jednak si získal sympatie Církve satanovy, jednak vystihl, čím je McKayův film problematický. Bere si velmi snadný terč a Cheneyho ukazuje bez jakýchkoliv nuancí jako nejdémoničtější figuru moderních amerických dějin, zodpovědnou za válku v Iráku, mučení vězňů a mnoho dalších zločinů proti lidskosti. Přes Baleovu přesvědčivou fyzickou transformaci v mocného politika a vtipné etudy herců ve vedlejších rolích (ovšem vtipné podobným způsobem jako camea známých osobností ve Zprávařovi), jde o jednorozměrný portrét ďábelské figury bez jakékoli psychologické hloubky, nesdělující nic, co bychom nevěděli. Navíc je to film rutinně zrežírovaný, ošklivý, fádní a hlavně - oproti Sázce na nejistotu, která tytéž zcizovací postupy využívala mnohem systematičtěji - nezábavný. Elitářské povyšování se nad diváky, kterým se Vice zřejmě nebude líbit (dívka v mezititulkové scéně, sdělující své kamarádce, jak se těší na další díl Rychle a zběsile), je pak, navzdory tomu, jak vychytrale se film tváří, opravdu hloupé. 50% (25.01.2019)

Lze přirovnat k Sequensovu třicetidílnému opusu. Možná ještě přesněji k Vávrovým Dnům zrady. Vávra se také dovolával "faktické" přesnosti. Ovšem mezi "fakty" a "výběrem fakt s dramatizační přílohou" je propastný rozdíl. Film rozhodně není médiem vhodným ke studiu fakt, je moc krátký a povrchní a především: upírá studujícímu iniciativu. Ukáže mu jen to, co ukázat chce, a ještě mu to dramatizačně ochutí. Přitom tyhle filmy se snaží lidem vymýt mozky právě tím, že se tváří jako fakticky přesné. --- Poslední dobou se ve světě (kdepak u nás) dost řeší dezinformační kampaně moderované z Ruska a Číny. Je to dost rafinovaný kumšt a může skutečně napáchat hodně škody - ovlivnit lidi, aniž si to uvědomují. Možná se ale nakonec ukáže, že obranu je třeba mobilizovat nikoli podle místa původu, nýbrž podle obsahu. Velmi, velmi mnoho "pravdivých" děl by sítem neprošlo. --- Jenže je tady svoboda slova. Filmoví tvůrci mají právo vyjádřit názor jaký chtějí a prostředky jakými chtějí. Nechtěl bych přijít o svobodu slova. Ale uvítal bych, kdyby tvůrci takového svinstva riskovali alespoň pořádnou přesdržku. (19.12.2019)

Dick Cheney je člověk, kterého významná část (nejen americké) společnosti nesnáší až nenávidí, ba dokonce ho leckdo vnímá jako čisté zlo a (/ne/pochopitelně nesouzeného) válečného zločince. Liberální Hollywood k této části bezpochyby patří, a proto film o jestřábím apoštolovi neokonzervatismu v pozici jednoho z nejmocnějších viceprezidentů americké historie (kdo z VP byl mocnější? Mondale? Biden? Záleží jaké noviny/médium/autora čtete...) nemohl dopadnout jinak, než že rozdělí diváky na tři klasické skupiny: 1. liberální obecenstvo, které bude film nadhodnocovat po všech stránkách; 2. neutrální, kterým je politika vcelku ukradená a více či méně si užije zábavný a bezesporu nekonvenční portrét mocného muže & popis mechanismů moci; 3. konzervativní obecenstvo, které film odsoudí jako manipulativní nudnou propagandu mooreovského střihu... Polarizační efekt u takto politicky zaměřeného filmu je už asi nezbytný... Já tento film vnímám jako hořkou rekapitulaci smyslu amerických dějin posledních 50 let; připomenutí důsledků necitlivého amerického vměšování do cizích věcí (např. si můžeme vtipnou uměleckou zkratkou připomenout prapříčiny vzniku Islámského státu, byť ty důležitější momenty v tomto případě, mj. rozpuštění irácké armády a zbezprizornění jejích baasistických důstojníků, jsou zamlženy) a cynické zapouzdřenosti amerického politického terária. Místy film balancuje na hranici hrané dokumentárnosti (i když americký ultrakonzervativní a MAGA divák by mluvil spíš o mockumentu). Drží se známých faktů a neříká vůbec nic nového, ale je vtipný, dynamický, se zajímavým střihem a skvěle vícerozměrně přibližuje všechny hlavní postavy (Když už narážím na letošní Oscary: Kam se rtuťovitý Malek hrabe na zde dokonalého Balea...?). A ta potitulková scéna mířící na konzervativní publikum...? Jste-li liberálního smyšlení, pobaví vás; jste-li z opačného konce spektra, urazí vás... Jako celý film. Pro mě velké filmové překvapení tohoto roku. (12.02.2019)