Nikdy to nevzdávej 3

Esai Morales je dôkazom toho, že chlap starne do krásy. Pozrite si jeho fotky spred 30 rokov a dnes. Ešte aj Banderas sa môže skryť. Ale inak nemám rád násilné športy a väčšinou aj filmy o nich, najmä keď sú tam také vymleté hlavy ako Nathan Jones. A tiež vtedy, keď odchádza nejaká myšlienka, silný nosný príbeh, a celé sa to začína zvrhávať do bezduchého mlátenia. (16.04.2020)

No zezačátku mě to moc nebavilo, ale pak se to rozjede a je zde spousta pěkných soubojů. Hlášek zde moc není, ale jako ve správném martial-art filmu jsou zde pěkné tréninky. Obsazení je povedené a potěší skuteční MMA fighteři. Příběh je celkem jednoduchý a asi ničím nepřekvapí. Soundtrack je standardní. Musím si připomenout předchozí filmy a pak možná ještě přehodnotím o * víc. Zatím 85% :) (12.07.2016)

Brody James (Josh Barnett) chce, aby ho na zápas v Thajsku trénoval Case Walker (Michael Jai White). Oponentem mu má být Caesar Braga (Nathan Jones), ale vše nejde podle plánu... První zápasník, kterého Michael Jai White v úvodu v ringu porazí, je Ron Smoorenburg. Tony Jaa má pouze takové ztřeštěné cameo. JeeJa Yanin je na tom o trochu lépe, protože se dostane i do ringu, ale je to pouze malá rolička o třech scénách. Nathan Jones má na tiskovce ohlašující zápas triko s dobrým nápisem (EAT - SLEEP - DESTROY), ale v samotném filmu kromě finále dostane dost málo prostoru. Ještě zaujme namyšlený zápasník Cobra, kterého hraje podle IMDb Eoin O'Brien, ale filmové titulky tvrdí Owen O'Brien. Josh Barnett sice hraje jednu z hlavních postav, ale je takový nevýrazný. V závěrečných titulcích filmu je uvedno, že vznikl v roce 2015. HODNOCENÍ 50% (05.06.2016)

Tyhle mlátičkové filmy mají jednu výhodu, ať běží čas jak chce, nikdy se nemění. Mění se akorát intenzita, choreografie a vymazlenost soubojů a rvaček. Předchozí dva díly jsem neviděl, ale zde je kombinace soubojů, rvaček, příběhu, poselství a zajímavých/sympatických postav hodně potěšující, příznivá a uspokojující. Trochu paradoxem je, že jsem do filmu šel hlavně kvůli Tonymu Jaa, ten tady ze sebe ale udělá akorát šaška (a jo, je potěšující vidět, že i někdo jako on si umí udělat srandu sám ze sebe). Jai Whitea znám už dlouho, poslední dobou mě baví, že mé první setkání s ním bylo tuším v komedii, ale tady byl parádní. Líbilo se mi poselství filmu - důležité je to, co si o sobě myslíš ty sám, ne co si o tobě myslí ostatní. To je má životní filosofie. Líbila se mi krátká dějová linie s holkou bojovnicí. To bylo hodně fajn. Takže pokud chcete pořádný odpočinkový nářez, tohle je dobrá volba. (26.04.2018)

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)