Hřbitov domácích zvířátek

Ak by niekto chcel doslovne zadaptovať cca 400 stranový Kingov román, film by musel mať aspoň tak isto minút. A nebol by to dobrý nápad! King len na sto strán vytvára motívy všetkých postáv a úžasne sa piplá s tým, aby ich činy mali svoju logiku a nadväzovali jeden na druhý (čo nemôže fungovať vo filme, lebo by to bola... no nuda). Film úplne nepochopiteľne necháva udalosti a kostru románu, no v obmedzenej minutáži nemá šancu obsiahnuť všetky motivácie a tak postavy vyzerajú, že konajú ako banda dementov po lobotómii. Nehovoriac, že to dokonalo dokresľujú otrasní herci. Takýto až komický ansámbl je fakt ťažké nájsť. Tu hrá otrasne každý, vrátane kocúra! Jedno šťastie za rozkošnú 80s béčkovú atmosféru, mňamózny záver a Goldenthalovu hudbu akoby z ucha vypadnutú Kukuričným deťom. Koniec koncov je to rozkošné béčko, no kniha by si zaslúžila zadaptovať niekym, kto ju nebude otrocky prepisovať. (12.09.2005)

Kingov román pokladám za jeden z jeho najlepších hororov. Atmosféra je pekelná a silná. Je to jedna z minima hororových kníh nielen od Kinga, ale OBECNE, ktorá ma dokázala znepokojiť a vystrašiť. Vďaka Wendigovi (vo filme naňho bohužiaľ nezostali peniaze) mystická a záhadná vec. Výprava lesa, v ktorom sa môžete stratiť. Nachádza sa za útulným domom, do ktorého sa z veľkomesta presťahovali Creedovci. Tajomné indiánske legendy. Viažu sa k mainskému mestečku. Varujú, že s tunajšími lesmi jd niečo strašne zle. Pôda je tam kyslá a ešte kamenistejšia, ako srdce muža. Ten román je nádherný, môžem ho čítať zas a znova. Film Mary Lambert takým vysokým kvalitám nemal šancu dostáť, aj keby sa na hlavu postavil. Je štandardný. Na rozdiel od produkcií typu Sleepwalkers sa neutopil v béčkarských vodách, ale zostáva relatívne vážnym, tvrdým a serióznym hororom s vydarenou atmosférou. Herci a výprava vyzerajú úplne inak, než som si predstavoval (manželský pár je vyložene nesympatickí) a tak dobré renomé knihy zachraňuje slušný scenár (napísal ho sám King, mihnúci sa v cameo kňaza) a pôsobivé nechutnosti (Zelda, kocúr). Zaujímavá variácia na zombíčiny, ale oproti románu priemer. Cintorín a Mikmacké pohrebisko vyzerajú moc štúdiovo, napriek tomu ich hodnotím kladne. Nová verzia z roku 2019 bola o malý chlap lepšia, ale v konečnom efekte rovnaký priemer. (01.11.2004)

Tak trošku blbinka, nemyslíte? Já hlupák na to koukl s dabingem, takže jsem se alespoň vydatně nasmál, když už nic jiného. Čtyřletého chlapce mluví starší dívka. Padesátiletého pána mluví sotva třicetiletý. Samozřejmě dabéři absolutně nerespektují, že by bylo vhodné mluvit tehdy, když se přiděleným postavám hýbou ústa. A tak dále a tak dále. Úvod se mi docela líbil. Osamocený dům, frekventovaná silnice, zvláštní soused a cesta, která vede na hřbitov. Moc jsem se těšil, co bude následovat. Těšil jsem se asi 10 minut, protože pak mě film absolutně přestal bavit. Následuje pár trapných okamžiků, jedno kouzelné pohřebiště a roztomilé vraždící 5 kilové dítě. U hororu by se měl člověk alespoň ve skrytu duše bát. Tady bohužel nebylo čeho. Nejvíce mi nahánělo hrůzu, že to snad nikdy neskončí. Za povedenou hustou mlhu na cestě nedávám odpad. Mlha byla evidentně nejlepší ze všeho a doporučuji se podívat pouze na ni. (02.02.2014)

Po dlouhé době si zakomentím film, který jsem opravdu dlouho neviděl a budu pouze vzpomínat, ovšem z nijak matných vzpomínek. Řbitov zviřátek, ano snad to mohu říci, je moje nejoblíbenější kniha od Stephena Kinga společně se Svědectvím a Running Manem (samozřejmě nezapomínám, že Running Mana vlastně napsal jiný spisovatel, že :-) ). Za tento fakt může bezpochyby to, že je to moje první kniha, kterou jsem kdy od tohoto autora četl a nadchla mě natolik, že jsem neváhal od bibliografického pročítání veškerého jeho tvorby. A co se týká samotného snímku. Pokud přeskočíme ten zmrvený překlad, jde opravdu o mrazivou podívanou a na některé záběry se nezapomíná ani po letech (Zelda, student aj.) a jelikož uchovává naprosto totožnou atmosféru z knihy, pospojíte si nejlepší momenty z knihy a z filmu v jeden vynikající a doplňující celek. Například bravurní konec, jenž byl v knize naznačen jednoduchým oslovením: "Miláčku", nám Stephen King ve filmu konečně vysvětlí a s úlevou zjistíme, že konec opravdu myslel tak, jak jsme všichni doufali, že myslel :-). Škoda je, že mě zklamal filmový Winston Churchill (alias Church). Neměl být šedý, ale ďábelsky černý, i tak mi ale tento fakt samozřejmě nezabránil pojmenovat našeho černého kocoura Church. Kocoura, kterého jsme již dávno pohřbili na jednom opuštěném keltském hradištním pohřebisku, jemuž se důverně říká "Mikmacké". Co myslíte? Vrátil se? (23.05.2006)

Knižnú predllohu som nevidel,ale aj tak to je dobré,lebo už by ma to asi tak nebavilo,keby som vedel čo sa tam stane.Do asi polky filmu nas príbeh zoznamuje zo skutočnostami ohladne cintorína zvierat a keď zomrie ten chlapec až odtadial to má tú správnu hutnú atmosferu,lebo len to že mu zomrie syn a jeho svokor ho napadne na pohrebe je dost drsné a vtom si neuvedomí čo može sposobit tým,že syna zakope na tom indianskom mieste,zaujímalo by ma keby to vedel či to aj tak urobí.Filmu ešte silnejší dojem dotvarajú masky,no hlavne ten duch ktorý sa mu ziavoval bol dost realny.Ponurí,drsný a vo finále dosť strašidelny. (09.03.2014)