Hřbitov domácích zvířátek

Tak trošku blbinka, nemyslíte? Já hlupák na to koukl s dabingem, takže jsem se alespoň vydatně nasmál, když už nic jiného. Čtyřletého chlapce mluví starší dívka. Padesátiletého pána mluví sotva třicetiletý. Samozřejmě dabéři absolutně nerespektují, že by bylo vhodné mluvit tehdy, když se přiděleným postavám hýbou ústa. A tak dále a tak dále. Úvod se mi docela líbil. Osamocený dům, frekventovaná silnice, zvláštní soused a cesta, která vede na hřbitov. Moc jsem se těšil, co bude následovat. Těšil jsem se asi 10 minut, protože pak mě film absolutně přestal bavit. Následuje pár trapných okamžiků, jedno kouzelné pohřebiště a roztomilé vraždící 5 kilové dítě. U hororu by se měl člověk alespoň ve skrytu duše bát. Tady bohužel nebylo čeho. Nejvíce mi nahánělo hrůzu, že to snad nikdy neskončí. Za povedenou hustou mlhu na cestě nedávám odpad. Mlha byla evidentně nejlepší ze všeho a doporučuji se podívat pouze na ni. (02.02.2014)

Po dlouhé době si zakomentím film, který jsem opravdu dlouho neviděl a budu pouze vzpomínat, ovšem z nijak matných vzpomínek. Řbitov zviřátek, ano snad to mohu říci, je moje nejoblíbenější kniha od Stephena Kinga společně se Svědectvím a Running Manem (samozřejmě nezapomínám, že Running Mana vlastně napsal jiný spisovatel, že :-) ). Za tento fakt může bezpochyby to, že je to moje první kniha, kterou jsem kdy od tohoto autora četl a nadchla mě natolik, že jsem neváhal od bibliografického pročítání veškerého jeho tvorby. A co se týká samotného snímku. Pokud přeskočíme ten zmrvený překlad, jde opravdu o mrazivou podívanou a na některé záběry se nezapomíná ani po letech (Zelda, student aj.) a jelikož uchovává naprosto totožnou atmosféru z knihy, pospojíte si nejlepší momenty z knihy a z filmu v jeden vynikající a doplňující celek. Například bravurní konec, jenž byl v knize naznačen jednoduchým oslovením: "Miláčku", nám Stephen King ve filmu konečně vysvětlí a s úlevou zjistíme, že konec opravdu myslel tak, jak jsme všichni doufali, že myslel :-). Škoda je, že mě zklamal filmový Winston Churchill (alias Church). Neměl být šedý, ale ďábelsky černý, i tak mi ale tento fakt samozřejmě nezabránil pojmenovat našeho černého kocoura Church. Kocoura, kterého jsme již dávno pohřbili na jednom opuštěném keltském hradištním pohřebisku, jemuž se důverně říká "Mikmacké". Co myslíte? Vrátil se? (23.05.2006)

Sheena is punkrocker, Sheena iiis punkrocker... To je asi jediná vec (ak samozrejme nerátam záverečné titule), ktorá mi utkvela v pamäti. Námet, ktorý sa možno dobre číta, ale veľmi ťažko filmuje. Ak je čitateľ limitovaný len svojou fantáziou nieje problém si preňho predstaviť, ako trojročné dieťa behá, skáče, šermuje či reže ľudí od kraja. No akonáhle je to očakávané od skutočného 3 ročného živého decka nastáva tu problém ako natočiť scény tak, aby nevyzerali ako bábkohercov epileptický záchvat. Oldschoolový horor, ktorý mi dal presne to, čo som od neho očakával, 80% plúženie a akcia v posledných 20% filmu. Nechcem vyzdvihovať ani tak mladého Mika Hughesa, kedže si pravdepodobne ani nebol vedomý čo sa deje, ale trpezlivosť režisérky Mary Lambertovej, ktorú nepochybne musela mať. Pre fanúšikov filmov podobného typu možno zaujímavý snímok. Pre mňa len: I don't want to be buried in a pet sematary , I don't want to live my life again! (18.01.2011)

Nečítal som predlohu. Neviem čo znamenal ten zjavujúci sa duch obom hlavným predstaviteľom chlapca čo na začiatku zomrel ani manželkine spomienky na nejakú monštróznu ženu a vo výsledku tohto filmu to bolo aj zbytočné, ale napríklad cintorín bol pekný, pohrebisko fantastické, oživená mačka správne nepríjemná ale inak prvé 2/3 nič moc. Až od návratu chlapca ako nemŕtveho to dostalo tie správne hororové grády, tzn. atmosféru a napätie. Fajn song od Ramones priamo k filmu „I dont want be buried in pet semetary...“. (30.10.2008)

Pár hodin po dočtení Kingovy knihy jsem se pustil do filmu s očekáváním slušné adaptace. Toho se mi dostalo a žádné překvapení či nepředvídatelná událost se nekonala. Trochu jsem měl problém s postavami. Fred Gwynne sice zahrál Juda Crandalla přesně tak, jak jsem si představoval, ale s Luisem a Rachel jsem spokojen moc nebyl. Narozdíl od svých protějšků v knize si zde moc nezískali mé sympatie. Atmosféra slabá, řbitov působil trochu uměle. Na knihu to prostě nemá, ale stále je to slušně odvedená práce. (09.09.2011)