Goon: Last of the Enforcers

První Goon byl svěžím vánkem mezi moderními sportovními komediemi a ačkoliv se pokračování zdálo zbytečně, díky sympatiím k jedničce jsem se na něj těšil. Očekávání nicméně nebyla naplněna a dvojka trpí spoustou neduhů. Humoru je tu poskromnu a často se zdá, jako by se tvůrci o humor po dlouhé minuty ani nesnažili, což se překvapivě děje i ve chvílích, kdy prokazatelně nemá jít o vážnější scénu. Good 2 bohužel zkouší hrát také na city a na rodinnou kartu a hrubě mu to nevychází, neboť i když je hlavní hrdina sympatický, chceme ho vidět spíše v humorných a brutálních situacích a ne v dojemných momentech. Naštěstí aspoň ta hokejová brutalita tu funguje pořádně, ale to je tak všechno, zbytek jede přinejlepším na půl plynu. (05.03.2018)

Nejsympatičtější z hokejových vypatlanců užívajících hokejovou hůl téměř výlučně jako oporu při svém nevalném pohybu po ledové ploše či jako válečnou sekeru a disponujících vyjadřovacími schopnostmi retardovaného delfína, bojovný žid jako poleno, se vrátil absolvovat vkusnou derniéru plnou obdobně debilního humoru jako v jedničně, který systematicky zesměšňuje nejen všechny ty společensky tak určitě velmi prospěšné a jen nedopatřením obruslené potenciální laureáty Nobelových cen, ale i v podstatě všechny, kdo se kolem tohoto sportu motají. Ale je to půvabné tak, jak to máme rádi my, kteří chytáme mrtvice, infarkty a někdy i zvýšenou pozornost pořádkové policie z toho, když útočník oblíbeného týmu ze tří kroků o metr přestřelí odkrytou kasu. Ač jinak tyhle pouliční boxery na bruslích nemusím, tak nebýt zbytečně kýčovitě oslazeného závěru, bylo by konečné skóre 5:0. (15.08.2017)

Bohužel tohle pokračování nepřináší skoro nic, co by mohlo zaujmout. Jediné, co se vymyká, jsou sakra krvavé bitky, které se mi líbily. Jinak ale ta nostalgie a melodramatičnost, které zde jsou, nejsou ničím, protože se s těmi postavami prostě tak dobře nepropojíte. Jay Baruchel pak v tomhle filmu neměl vůbec hrát, měl raději zůstat jen za kamerou. (25.09.2017)

V druhém zápase série se pozice head coache ujal Baruchel a utkání poněkud prokaučoval. Dění na hřišti a v šatnách plných vybraně se chovajících gentlemanů ještě ujde, ale to ostatní mimo led je jako bruslení se zlomeným nožem. Na Dougiem Glattovi se už začaly nemilosrdně projevovat časté údery do hlavy, jeho rodinné trampoty narušují tempo, sám kouč je na pomyslné pozici třetího centra za naprostého idiota a tak jediné štěstí je, že se veterána Schreibera stále drží forma (respekt za to, že jako uznávaný divadelní herec přijme roli i v takové bejkárně a ještě ji pozvedne). Mám jisté obavy, že halifaxští Highlanders ve volbě „evolve or go extinct“ směřují k tomu druhému.. (23.01.2018)

Nadšení z jedničky jsem moc nechápal a tohle je ještě o stupínek horší. Hlavní hrdina je pořád tím jednoduchým blbcem, čímž mi lezl neskutečně na nervy a proti němu se tentokrát jako hlavní záporák postaví úplně vymleté hovado, které má ale narozdíl od Scottovy postavy IQ větší než 50. Příběh sám je pak klasickou báchorkou o pádu a vzestupu. Hokejové záběry na mě dojem neudělaly, bitky také nic moc, což platí i o té závěrečné a nic jiného tu vlastně nebylo. Rozesmál mě akorát tupý televizní komentátor, Wyatt Russell jako padouch ušel a Liev Schreiber mě nezklamal ani tady, ačkoliv ho bylo málo. Nejlepším hokejovým filmem tak pořád zůstává Newmanův Slap Shot. 30% (22.03.2018)