Vzpomínky na hvězdný prach

Jedinečnost a bizarnost tohoto filmu je slovy jen těžko popsatelná. Stejně tak jeho děj. Velmi, velmi zjednodušeně se dá hovořit o režisérovi prožívajícím osobní i pracovní krizi a vzpomínajícím na ty lepší časy. Jenže co je přítomnost a co minulost, co záběr z režisérova filmu a co pouze jeho snová představa (od patnácté minuty všechno), už budete rozlišovat dost těžko. Metafora střídá metaforu a ti, kterým dělalo problém naslouchat Allenovým předchozím dílům, buď utečou nebo usnou – až tak je to osobní film. Naopak, pokud Allena dobře znáte, resp. uznáváte, užijete si ten nejallenovštější zážitek pod sluncem. Je to o tolik jiné než třeba Manhattan a přitom tak podobné a podobně skvělé... 90% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, jojinecko, Bláža (01.11.2005)

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Woody tvrdí, že sa cíti potupne, keď pozerá svoje filmy. Podľa jeho slov je len pár, s ktorými je spokojný a na ktorých by nemenil nič, pričom jedným z nich je aj Stardust Memories. V dokumente Live in Film, Woody vysvetľuje dejovú líniu, nebudem však prezrádzať ako to celé vlastne je, čo je fikcia a čo realita, pretože divák to môže vnímať inak:) Neverím mu v tom, že toto nie je film o ňom...Možno nie úplne, ale som presvedčený, že Woody prešiel riadnou introspekciou. Nech si kto vraví čo chce, ja považujem Woodyho za génia a viac geniálnych scén, bonmotov,vtipov a úvah sa našlo aj tu, napriek tomu príbeh obsahoval trošku viac vaty ako by sa patrilo...Inak samozrejme skvelé, so všetkými atribútmi charakteristickými pre Majstrovu tvorbu... (22.02.2006)

Po dlouhé době jsem si z tvorby Woodyho Allena pustil zase jeden film, ve kterém hraje hlavní roli a bohužel... ačkoliv úvodní scéna z vlaku mi slibovala další velký pětihvězdičkový zážitek, oheň na té střeše začal brzy plápolat. Já si Allena hodně cením jako osobitého filmaře, ale jako herec a komik jde většinou dost mimo mě (byť naposledy v Annie Hallové mi výjimečně sedl) a tady se mi jako divákovi zase jednou snažil každou chvíli vnucovat svou osobnost se svými typickými mindráky. Ačkoliv pokusem zobrazit kus své osobnosti tentokrát i z různých možných pohledů a reakcí diváků, kolegů či reportérů mě zase překvapil a tahle část výpovědě Allena jako filmaře občas pochybujícího či prožívající tvůrčí krizi měla cosi do sebe. Mám to s Woodym holt někdy rozporuplné, i zde jsme našli pár styčných bodů v momentech, kdy jsem z jeho filmu cítil nespochybitelnou lásku k umění, k filmu, k muzice, jindy mě však Allen neopomněl otravovat svým sebestředním egem či vtipy na téma masturbace a jemu podobných... Forma v podobě volného slepence různých příhod a asociací se blíží k zajímavému experimentu a možná bych Vzpomínkám na hvězdný prach jistou zmatenost či nedějovost odpustit dokázal, ale sám jsem ty dojmy měl nejednou podobně chaotické: některé scény se mi hodně líbily, upoutaly (a dokonce tu dojde i na regulérní sci-fi prvek, vrcholící vtipným setkáním a rozhovorem s mimozemšťany!!), jinými jsem se prokoukal s větším či menším pocitem nezáživnosti. I ta černobílá kamera jednou má silné kouzlo, jindy zase Allen jakoby nedokázal plně využívat její potenciál, přestože se s ní rozhodl natočit rovnou celý film. Jako celek? Přesně jako ty vzpomínky, občas nezapomenutelné, občas velmi prchavé. Woody mě už nejednou dostal i mnohem víc... [65%] (08.08.2022)

Vzpomínky na hvězdný prach patří k tomu druhu filmů, kde velmi dobře fungují jednotlivé scény, ale filmu jako celku něco schází. Chybí něco jako příběh a katarze. Je to autobiograficky laděný film o režisérovi, který prochází tvůrčí krizí a vypořádává se s neúspěchem posledního filmu, ke kterému zaujala rezervovaný postoj kritika i diváci. Allen si to rozdává s oběma skupinami a zaplňuje obraz ulítlými postavičkami, které jsou zábavné svým zjevem i replikami, jenže s přibývajícími minutami, a to tento film opravdu nemá dlouhou stopáž, je obraz čím dál tím víc roztěkaný a film se stává neurotickým víc než jeho tvůrce. Stejně jako Woody Allen, i jeho filmové alter ego se v jistém momentě rozhodne přestat natáčet komedie a věnovat se tragičtějším polohám lidského života, jenže komedie to zkrátka mají u diváků jednodušší. Pár scén, jako je ta, kde Allen nasedne do vlaku plného zachmuřených nepěkně vypadajících lidí a všimne si, že naproti na nástupišti opačným směrem vyjíždí souprava plná na první pohled úspěšných lidí a snaží se pak zoufale a neúspěšně dostat do druhé soupravy, utkví divákovi v paměti - už proto, že dobře vystihují naše životní pocity.. S filmem jako celkem to ale už nefunguje. Celkový dojem: 60 %. (04.03.2010)