Stardust Memories
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrají:
Woody Allen, Charlotte Rampling, Jessica Harper, Marie-Christine Barrault, Tony Roberts, Daniel Stern, John Rothman, Armin Shimerman, Largo Woodruff (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woody Allen se ocitl v osobní i tvůrčí krizi. Nesnáší ctitelky, ale sám žít nechce. A jeho poslední film taky není dokončen...
Populární komik Sandy Bates, z něhož se stal úspěšný filmař, se ocitl v okamžiku velké tvůrčí a osobní krize. Došel do bodu, kdy už nedokáže nic veselého vyprávět. Chtěl by natočit nějaké drama, zjevují se mu různé obrazy z námětu, který má v hlavě. Nesnáší své ctitelky, ale popularity se vzdát nedokáže. Nechce žít sám, a přitom se nemůže rozhodnout pro trvalou partnerku. Váhá, zda má začít žít s Dorrií , nebo Isobel. Obě ženy mají zcela odlišné povahy, nemůže si prostě vybrat a najednou je tu třetí žena Daisy... Sandy také není schopen dokončit svůj poslední film, odmítá slevit z vlastních uměleckých nároků a přizpůsobit se producentům, kteří chtějí, aby své dílo dokončil podle jejich představ.
Nehodlá už dál natáčet komedie, protože k tomu nenachází žádný důvod? Woody Allen tentokrát natočil jakýsi "několikanásobný" film ve filmu, přitom vytvořil postavu, jež mu je v mnohém velmi podobná. Některé autobiografické prvky jsou tu ale součástí jeho záměrné divácké mystifikace. Důležité místo ve vážněji pojatém příběhu má hotel Hvězdný prach, jehož název je odvozen od stejnojmenné skladby Hoagyho Carmichaela, kterou proslavil Louis Armstrong (ta ve filmu také zazní). Na tomto místě hlavní hrdina v průběhu víkendového filmového festivalu potkává své neodbytné obdivovatelky a fanoušky, řeší soukromé vztahy a znovu prožívá některé tvůrčí problémy.
(oficiální text distributora)
Recenze (115)
Stardust Memories rozhodně nejsou jednoduchý film. Spíše než čistě experimentální jej lze charakterizovat jako mozaikovitý, těkavý a jakoby poskládaný z útržků vzpomínek. Objevují se v nich nejen Woodyho klasická témata, především krásné ženy, mezi nimiž se náš hrdina rozhoduje a zároveň i "fyzicky přelétává" v podobně ctění té, která je právě v dosahu, dále hledání smyslu života, motiv především v závěru velmi silný a pozoruhodně zpracovaný, obvyklá neurotická těkavost a nekoncentrovanost, a také láska ke starým filmům a jazzové hudbě, ale tak témata nová, především dosti sžíravá kritika filmových kritiků a fanoušků, když sám sebe učiní poněkud nepřesvědčivě působící celebritou, vozící se v automobilu značky Rolls Royce a hledící na ostatní smrtelníky z výšky své výjimečnosti. To vše pochopitelně podané s obrovskou režijní i hereckou bravurou, citem pro prostředí či kompozici filmového záběru a také notnou dávkou sebekritického nadhledu. Jako celek žel film nedrží zcela pohromadě, ovšem obsahuje obrovské množství nesmírně zajímavých scén a situací, vtipně absurdních dialogů i jednoduše krásných záběrů. Přestože může na první shlédnutí působit dosti náhodným dojmem, nepochybuji o jeho velmi precizní kompozici, v níž má každý detail svůj programový význam. Jejich odhalování ovšem není zcela jednoduché a mnohé narážky na konkrétní filmy či situace nepochybně zůstanou neodhaleny. Také celkový dojem, který nemá daleko k pocitu naprostého zmatení, je jistě Woodyho režijním záměrem. Ona těkavost a mozaikovitost, útržkovitost a zdánlivě zmatené přeskakování témat, totiž velmi dobře odpovídá oné změti nervózních otázek, které si Allen klade i v řadě jiných filmů, právě zde ovšem nejnaléhavější a nejznepokojivěji. Nelze zcela vyloučit i určitou poťouchlost, s níž chtěl kritikům a fanouškům prostě předhodit zdánlivě snadné sousto k rozcupování a pak pobaveně sledoval, jak si na jeho posledním filmařském opusu dotyční vylámali zuby. Už proto množství otázek, které film otvírá, rozhodně stojí za vidění, nejlépe opakované... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Matty, Tosim ()
Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. ()
Člověk by si řekl, že to je vděčné téma - když nepřichází inspirace, natočím film o tom, jak mi nepřichází inspirace. A člověk by si taky řekl, že když to natočí Woody, bude to sranda nebo naopak pořádné drámo. Bohužel to není ani jedno, spíše je to mé první opravdové zklamání z filmu Woodyho Allena. Stardust Memories je film zmatený, nevtipný, nezáživný… zkrátka takový nijaký. A to mě celkem mrzelo, těšil jsem se, jak si Woody s tímto tématem poradí a spíše mi přišlo, že se trápil jak v reálu, tak ve snímku. Film jede odnikud nikam, sem tam se objeví nějaká vtipná hláška či lepší scéna, ale výsledný dojem to nijak nezachrání. Doufám, že tohle je mé jediné podprůměrné hodnocení u tohoto zajímavého režiséra. 40 %. ()
To ráno jsme šli na procházku Pak jsme šli zpátky do bytu, jen tak si hověli. A já pustil desku s Armstrongem, muzikou která mě čím dál víc dostávala. A bylo mi moc dobře. Asi šlo o propojení toho všeho, jak hrála muzika, povíval vítr a Dorie mi připadala nádherná. A na jeden letmý motiv jako by vše do sebe perfektně zapadlo. A já se cítil šťastný. Zvláštní, jak mě ta prostá chvilka na chvíli velmi zásadním způsobem posunula někam úplně jinam. Tahle mikro vzpomínka z Woodyho filmu ve Woodyho filmu prostě stála za citování. U Woodyho a Zločinů a poklesků jsem si jakožto klaun a věčné dítě najednou přišel jako intelektuál, co chce s Woodym diskutovat o filozofických otázkách. Ok, teď si zase příjdu jako naprostý cinefil.:D Woody se tady toho pořádně obul. Kombinuje realitu, sny, filmy a minulost dohromady. Myslím, že se i mnoha dalšími komentářemi táhnou výtky na zmatenost, která z toho plyne. Ano, na první dobrou to možná dělá problém všechno pobrat. Také jsem našel teorii, že když uvidí hlavní hrdina mrtvého kralíka, pohled na smrt ho přivede k sérii myšlenek a od té doby se celý film odehrává v jeho mysli. Ani tenhle komentář mi nejde napsat moc souvisle a bude to snad ještě větší tok právě probíhajíích myšlenek než obvykle (:D) No, každopádně snový film tohle je určitě a nejen když si to člověk představí jako sen, tak je to ve správné náladě svým způsobem fascinující a tentokrát řekl bych, že i dost úmělečtější než jiné Woodyho filmy. Ale i tentokrát jsem se pohyboval na vlně, že i když by mi ne třeba vším úplně sedl a jsem tam i naštval, nakonec se vždycky objevil nějaký úžasně skvělý prvek, který mě dostal do letargie (ostré subjektivní pohledy na davy fanoušků a žadatelů - skvělý nápad! Rozhovor s mimozenšťany - vida, tak mě konečně někde bavil sci-fi prvek...:D atd., ) Velmi časté jsou sklony si Woodyho filmy spojovat s ním samým, ale on se dušuje, že si svých fanoušků naprosto váží a tento film vůbec nemá být o něm. Šlo mu jenom o to zobrazit úspěšného člověka, který i přes to nemusí být šťastný. No, povedlo se. Však mě z úplně celého úplně nejvíc mě zasáhl ten moment citovaný v úvodu. Člověk může mít všechnu možnou slávu, ale i tak nejradši vzpomíná na malý nenápadný radostný okamžiku života z jednoho pěkného dne, kdy měl najednou naprostý klid a všechno mu najednou přišlo skvělé. Jako by právě v takových chvílich byl ten ten pravý smysl života. Co se týče té otázky, o jak velkou jde skutečnost/fikci/mystifakci, tak je je opět zajímavá a dává filmu další rozměr. Snad jen v těch ženských hrdinách, které tentokrát nehrály žádné Woodyho dvorní dámy jsem se trochu ztrácel. Někteří zde píší, že Vzpomínky na hvězdný prach docenili až později. Doteď si vzpomínám, že takový pocit jsem měl loni u Anne Hallové a byť u Vzpomínek necítím až tak obrovské pochopení jako u jednoduše geniálních Zločinů a poklesků, tak bych si je neměl problém zopakovat velmi brzy a ne až se dostanu do věku hlavního hrdiny a osobní krize (:D). Ta atmosféra byla vážně skvělá, k tomu tradiční skvělý humor a myšlenky. Co se týče úvodní slavné scény s vlaky, není co dodat. Pro mě určitě druhý vrchol. Pokud byly Zločiny a poklesky jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, tak tahle pasáž je zase možná jedna z nejlepších scén, co jsem kdy viděl...Aneb někdy se nejde dostat do vytouženého vlaku lidí. Brilantní podobenství. Ale do vlaku se pětihvězd se Woody u mě bez problémů už popaté dostane.:-) () (méně) (více)
Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla. ()
Galerie (75)
Photo © United Artists
Zajímavosti (10)
- Role popsaná jako „Krásná dívka ve vlaku“ je první hereckou příležitostí Sharon Stone. (novoten)
- Woody Allen mnohokrát řekl, že právě tento film a Purpurová růže z Káhiry (1985) jsou jeho nejoblíbenější z vlastní tvorby. (novoten)
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
Reklama