Vzpomínky na hvězdný prach

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Niekedy láska ku kinematografii nestačí na to, aby sa o nej nakrútil i výnimočný film, čo tentokrát neplatí pre vynaliezavého Woodyho Allena. Už aj pred ním a aj po ňom tu boli mnohí iní, ktorí vedeli o tom rozprávať v podstate zmysluplnejšie, aby som sa mohol k danému filmu znovu vrátiť. Námatkovo. Pred=Sunset Boulevard. Po=CINEMA PARADISO. Nejaké, hoc-aké pozitívum ? Nachádza sa tu v podobe perfektnej čiernobielej kamery kameramana Krstného otca, Gordona Willisa, s ktorým tento niekdajší majster spolupracoval niekoľkokrát. (28.04.2018)

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)

Upraveno v říjnu 2020. Film Vzpomínky na hvězdný prach patří pro mě k tomu nejlepšímu, co Allen natočil. Tklivý klaun si přizpůsobil Federica Felliniho pro své vlastní potřeby a pro americké podmínky. Uchvátí esteticky tvarované obrazy s rámy vzletné energie kameramana Gordona Willise. Realita se promítá společně se vzpomínkou, představou, pocity, touhou a niternou potřebou. Klaun si udržuje nadhled s nezbednou ironií, psychoanalytickou škádlivostí, drobnými nezdvořilostmi a niterně erotickou podstatou, a stává se sám sobě rituální obětí. Zabudoval krizi středního věku, tvůrčí krizi a existenciální rozpolcenost vnitřního světa, nevynechává ani nihilistickou škodolibost, směřující k filmovým producentům, obdivovatelům filmu i na něj osobně. Klaun hledá naplnění ve smutku osamělého nitra, ale trpí nerozhodností a sebeklamem. Klaunovým hlavním prostředkem k jeho felliniovskému karnevalu na ten americký způsob je Sandy Bates (skvělý Woody Allen, a jako malý chlapec Robert Munk), obdivovaný filmový režisér. Popularita je povznášející, ale i úmorná, hříchy jsou dvojznačné a prvotní motivací je osobní štěstí a láska. První ženou je Dorrie (pozoruhodná Charlotte Rampling), filmová herečka s tolik nevyrovnaným vnitřním světem. Láska a bolest jedno jsou, svírá, tíží, a přesto přitahuje. Druhou ženou je Isobel (zajímavá Marie-Christine Barrault), francouzská herečka a vdaná Sandyho milenka s dvěma malými dětmi. Nitro klauna se rozhlíží po smysluplné lásce a naplnění. Třetí ženou je Daisy (velmi zajímavá Jessica Harper), houslista a klaunovo pokušení jeho žízně po nalezení osobního štěstí a sexuality. K výraznějším postavám patří také Tony Roberts (sám sebe), filmový herec, klaunem ozkoušený a také jemu blízký. Z dalších rolí: nečekané hotelové překvapení Shelley (Amy Wright), Daisyin milý a učitel scenáristiky Jack Abel (John Rothman), mladý a na svůj vzor natěšený herec (Daniel Stern), Sandyho prostší sestra (Anne De Salvo), její manžel se sérií infarktů (J.E. Beaucaire), nespokojený vedoucí filmového studia (Allenův producent Jack Rollins), Sandyho filmová manažerka (Laraine Newman), Sandyho rodičové (Joan Neuman a Ken Chapin), Sandyho sekretářka (Louise Lasser), Sandyho známý z dětství a taxikář Jerry Abraham (Bob Maroff), filmová herečka v dřívější roli Sandyho matky Charlotte Ames (Gabrielle Strasun), Sandyho řidič s kriminálním vroubkem George (David Lipman), starší a nevyzpytatelná Sandyho kuchařka (Dorothy Leon), svůj vzor vraždící fanoušek (Philip Lenkowsky), či atraktivní a mladá žena v protějším vlaku (Sharon Stone). Film Vzpomínky na hvězdný prach jsou estetickou symfonií s filozofickým oparem felliniovského ducha, přizpůsobeného pro americké prostředí, a s povznášejícími nihilistickými rošťárnami klauna, který si s nezbednou rozverností dobírá celé široké okolí filmového světa. Rozkošná to Allenova poezie! (11.04.2011)

Tak, tak, nezáleží na tom, kam ten vlak jede, ať si jede třeba na skládku, hlavně když člověk ve vagonu sedí s někým, s kým tam sedí rád. Moc dobrý film, jen se mi zdál buď příliš dlouhý, nebo příliš roztěkaný. Přesně nevím. Každopádně zábava se opět vede za ruku s inteligencí a citlivými emocemi, což je lety osvědčená kombinace. (30.09.2013)