Vzpomínky na hvězdný prach

Po dlouhé době jsem si z tvorby Woodyho Allena pustil zase jeden film, ve kterém hraje hlavní roli a bohužel... ačkoliv úvodní scéna z vlaku mi slibovala další velký pětihvězdičkový zážitek, oheň na té střeše začal brzy plápolat. Já si Allena hodně cením jako osobitého filmaře, ale jako herec a komik jde většinou dost mimo mě (byť naposledy v Annie Hallové mi výjimečně sedl) a tady se mi jako divákovi zase jednou snažil každou chvíli vnucovat svou osobnost se svými typickými mindráky. Ačkoliv pokusem zobrazit kus své osobnosti tentokrát i z různých možných pohledů a reakcí diváků, kolegů či reportérů mě zase překvapil a tahle část výpovědě Allena jako filmaře občas pochybujícího či prožívající tvůrčí krizi měla cosi do sebe. Mám to s Woodym holt někdy rozporuplné, i zde jsme našli pár styčných bodů v momentech, kdy jsem z jeho filmu cítil nespochybitelnou lásku k umění, k filmu, k muzice, jindy mě však Allen neopomněl otravovat svým sebestředním egem či vtipy na téma masturbace a jemu podobných... Forma v podobě volného slepence různých příhod a asociací se blíží k zajímavému experimentu a možná bych Vzpomínkám na hvězdný prach jistou zmatenost či nedějovost odpustit dokázal, ale sám jsem ty dojmy měl nejednou podobně chaotické: některé scény se mi hodně líbily, upoutaly (a dokonce tu dojde i na regulérní sci-fi prvek, vrcholící vtipným setkáním a rozhovorem s mimozemšťany!!), jinými jsem se prokoukal s větším či menším pocitem nezáživnosti. I ta černobílá kamera jednou má silné kouzlo, jindy zase Allen jakoby nedokázal plně využívat její potenciál, přestože se s ní rozhodl natočit rovnou celý film. Jako celek? Přesně jako ty vzpomínky, občas nezapomenutelné, občas velmi prchavé. Woody mě už nejednou dostal i mnohem víc... [65%] (08.08.2022)

Niekedy láska ku kinematografii nestačí na to, aby sa o nej nakrútil i výnimočný film, čo tentokrát neplatí pre vynaliezavého Woodyho Allena. Už aj pred ním a aj po ňom tu boli mnohí iní, ktorí vedeli o tom rozprávať v podstate zmysluplnejšie, aby som sa mohol k danému filmu znovu vrátiť. Námatkovo. Pred=Sunset Boulevard. Po=CINEMA PARADISO. Nejaké, hoc-aké pozitívum ? Nachádza sa tu v podobe perfektnej čiernobielej kamery kameramana Krstného otca, Gordona Willisa, s ktorým tento niekdajší majster spolupracoval niekoľkokrát. (28.04.2018)

Člověk by si řekl, že to je vděčné téma - když nepřichází inspirace, natočím film o tom, jak mi nepřichází inspirace. A člověk by si taky řekl, že když to natočí Woody, bude to sranda nebo naopak pořádné drámo. Bohužel to není ani jedno, spíše je to mé první opravdové zklamání z filmu Woodyho Allena. Stardust Memories je film zmatený, nevtipný, nezáživný… zkrátka takový nijaký. A to mě celkem mrzelo, těšil jsem se, jak si Woody s tímto tématem poradí a spíše mi přišlo, že se trápil jak v reálu, tak ve snímku. Film jede odnikud nikam, sem tam se objeví nějaká vtipná hláška či lepší scéna, ale výsledný dojem to nijak nezachrání. Doufám, že tohle je mé jediné podprůměrné hodnocení u tohoto zajímavého režiséra. 40 %. (30.08.2012)

Iný, ale kvalitný Allen. Mám rád tieto jeho experimenty, hlavne ak sa drží stále ten svojej neurotickej osobnosti. Funkčnosť snímku je asi v neustálom pohrávaní sa s meta filmom a s tým ako vníma umelec realitu a umenie pre ktoré je obdivovaný. Ako obvykle poteší zbierka ženských predstaviteliek krásne dopĺňajúcich čiernobielu snovú atmosféru diela. Film je inak skúpy na silnejšie scény a zaujímavé priestory. Nejedná sa o žiadny komplexne a precízne natočený snímok jeho neskoršieho obdobia, kedy mesto a jeho osoby dýchajú. Podobne pocity vytvoril aj vo svojej Annie a Manhattane. Využívanie detailov, tu vytvára akýsi dopad na hrdinovu zmätenosť, ale nepustí nás do jeho hlavy ani za živého Boha. Tu ako keby chcel natočiť niečo odlišné. A aj keď to také je, stále si to nesie presne tie prvky, pre ktorého mám Woodyho ako tvorcu a umelca veľmi rád. Takže spokojnosť. (13.11.2013)

Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. (17.06.2013)