Vzpomínky na hvězdný prach

Filozof Woody na prahu umeleckej a osobnej krízy. Nemám pritom na mysli len postavu komického Sandyho Batesa - ktorý z čista jasna namiesto radosti rozdáva depresie - ale samotného tvorcu. Tomu filmu chýba takmer všetko, čo iným allenovkám dodáva nádych príjemného cynizmu a irónie, k tomu však s bohatou porciou vzťahovo prelínajúcich sa problémov, Woodyho entuziazmu vyžarujúceho fluidum nadšenia z neustálych konfliktných situácií. Nechcem Stardust memories zatracovať, pár komických vychytávok by sa našlo, ale od Allena - ktorého sarkazmus tu akosi nefunguje - veľké sklamanie. (19.08.2010)

Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla. (14.11.2011)

Až Buñuelovsky surrealistická narace komplikuje sledování tohoto nezvyklého Woodyho filmu. Místy depresivní, místy vtipný, ale mnohdy nekonzistentní. Woody si rád a dobře hraje s barvami, černobílý vizuál mu nesvědčí, není strůjce dechberoucích scenérií, je hračička, zde je černobílá nakonec filmu spíše naškodu. (11.05.2021)

Iný, ale kvalitný Allen. Mám rád tieto jeho experimenty, hlavne ak sa drží stále ten svojej neurotickej osobnosti. Funkčnosť snímku je asi v neustálom pohrávaní sa s meta filmom a s tým ako vníma umelec realitu a umenie pre ktoré je obdivovaný. Ako obvykle poteší zbierka ženských predstaviteliek krásne dopĺňajúcich čiernobielu snovú atmosféru diela. Film je inak skúpy na silnejšie scény a zaujímavé priestory. Nejedná sa o žiadny komplexne a precízne natočený snímok jeho neskoršieho obdobia, kedy mesto a jeho osoby dýchajú. Podobne pocity vytvoril aj vo svojej Annie a Manhattane. Využívanie detailov, tu vytvára akýsi dopad na hrdinovu zmätenosť, ale nepustí nás do jeho hlavy ani za živého Boha. Tu ako keby chcel natočiť niečo odlišné. A aj keď to také je, stále si to nesie presne tie prvky, pre ktorého mám Woodyho ako tvorcu a umelca veľmi rád. Takže spokojnosť. (13.11.2013)

Strasny. Dalsi z tech Woodyho filmu u kterych nesnasite snad uplne vsechno, od nudneho scenare, po nesympaticke herce (vcetne Woodyho) az po totalne nevyraznou rezii a neustale otravnou jazzovou hudbu. Jediny kvalitni element jsou otravni fanousci zadajici o podpisy. "Art and masturbation. Two areas in which I am an absolute expert." 2/10 (02.05.2010)