Prezident Blaník

"Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ... vy čůráci." Prezident Tonda bude řídit republiku jako auto a nezastaví ho žádný semafor? Tak to nebude, protože tohle je realita a já konečně vím, co všechno stálo za prezidentskou volbou. Tonda mě při tom tradičně pobavil, ale nebýt to tak zatraceně aktuální a nemít botového modela Tondu tak rád, tak by hodnocení nejdelší epizody Kanceláře Blaník určitě nedopadlo tak dobře. Mělo to totiž spoustu hluchých míst, ale to bratříčkování s kandidáty nemělo chybu, rozhovor v ČT byl krutopřísný a co může být vtipnějšího než přemlouvání Kalouska k volbě Zemana? To bylo zkrátka skvělé. (02.02.2018)

Já fakt mám původní web seriál rád, opravdu, ale film působí tak o tři třídy méně kvalitní a je dokonale zapomenutelný, což pro mě osobně dosvědčuje fakt, že jsem ho viděl hned tehdy, když měl web premiéru, což je už pár měsíců a přesto to hodnotím a komentuju až teď a to více méně náhodou. Pár povedených humorů s reálnými politiky nezachrání nevtip, nevhodnost prvků, které se hodí na krátkometrážním poli (aneb osm minut roztřesené kamery je fakt něco jiného, než minut devadesát) a hlavně tu selhává snaha o přesah. Škoda, Blaníkovo síla byla vždycky v satiře, ne v moralitě. (24.06.2018)

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby. (09.04.2018)

Politická satira se v českých televizích příliš neobjevuje a v kinech bychom tento žánr hledali jen stěží. Blaník je sice za hranice Czechie nepřenositelný, není to ale nutně vada. Česko je totiž v rámci Evropy a v porovnání s Velkou Británií nebo SRN tak nevýznamnou, že tamní obyvatelé jen těžko vědí o Zemanovi ve člunu nebo prezidentské kampani Horáčka. Byť je třeba říci, že zahraniční seriály (Jistě pane ministře/premiére, Je to soda) mají takový humor, že smějete i bez přehledu o politice dané země, a to i s časovým odstupem./// Slabinou celovečerního Blaníka však je, že v rámci jeho stopáže vidíte tytéž vtipy a narážky opakovaně, ať už jsou to neustálé záběry Tondových luxusních bot nebo šikana jeho asistentů. Pro některé diváky může být také fyzicky nepříjemné sledovat těkající obraz na obrovském plátně, kdy je místy opravdu nekomfortní, jak kameraman skáče od detailů na polodetail a pak hned na celek v neskutečně rychlém sledu./// Tvůrcům se podařilo sehnat značné množství známých tváří, které v malých roličkách excelují. Ať už jsou to hmatatelní představitelé imaginární pražské kavárny nebo mistr etikety. Je však lepší neprozradit konkrétní jména. Sice to není sžíravá politická satira a tvůrci se trochu bojácně vyhýbají kontroverzním tématům jako dezinformační kampaň proti Drahošovi či okamurovci a jejich vzestup. Není to dokonalé, nebudete se smát pořád, film je však solidním zhmotněním levného on-line seriálu na plátnech kin, který dokáže do 95 minut vměstnat hodně příkladů české malosti, vyčůranosti, ale i zábavnosti. Rozhodně však nelze doporučit snímek těm, kteří se o politiku nezajímají a nesledují současné dění, neboť naprostá většina humoru pramení ze znalosti našich politických reálií, k*k*ti! [Kino] (24.02.2018)

Prezident Blaník je, stejně jako seriálová Kancelář, bezkontextová směsice gagů, která sice pracuje s reálnými osobami a objekty, ale ačkoliv se tak tváří a mnozí ji tak vnímají, nepokouší se v nejmenším reflektovat politické dění a principy. Jestli si někdo za deset let Prezidenta Blaníka pustí, nebude z něj mít sebemenší šanci pochopit, jak probíhala prezidentská volba, kdo byli kandidáti a co se mezi nimi dělo. Je to dobře, protože je tak film nadčasovější? Je to špatně, protože naprosto nefunguje jako satira ať už v pevnějším žánrovém, nebo ve volnějším pojetí? Otevřená otázka... Pak se tvůrci dál topí v tradičních nekonečných paradoxech české apolitické politické reflexe, kdy zjevně mají nějaký názor, ten se ale bojí nahlas připustit, tak neustále utíkají před vlastní agendou, jako by byla nějak špatná (čímž nahrávají těm, co ji tam pak "šokovaně" odhalují), a nakonec je celkem bizarní, kam je tenhle úprk dovádí a jak moc a jak nepřirozeně se musí vykrucovat, aby nemuseli o ničem nic říct. A třetí problematická věc přejatá ze seriálu je neexistující profilace nebo konzistence postav, jejichž osobnost nesahá za scénku, v jíž se právě nacházejí, a minutu z minuty mohou být někým úplně jiným, což jen podporuje roztříštěnost a dramaturgickou nefunkčnost. Ve filmu (natočeném nevhodně širokoúhle, takže je někdy těžké usledovat divnou kompozici obrazu) všechny tyhle nedostatky trčí o kus víc než v seriálu. 2 a 1/2, nejsem úplně rozhodnutý o zaokrouhlení (přes kritiku mě ledasco pobavilo, předně syndikátově organizovaná pražská kavárna v maskách Václava Havla), ale jestli má být výsledek tak nadhodnocený, jak se den po premiéře jeví, tak to radši posouvám dolů. Prezident Blaník je co do nemožnosti funkční politické satiry u nás součástí problému, ne řešení. A nejenže nefunguje jako nějaký ideál satiry, nefunguje ani jako film. (31.01.2018)